Slovinsko Julské Alpy 2012
P1030162
P1030163
P1030168
P1030174
P1030175
Návrat zpět
Foto galerie
6 - 14.9.2012
 
Den 1

V 7 hod. s Božkou vstaneme, za hodinu máme po snídani a naloženo a můžeme vyrazit do Boleslavi, kde máme sraz v 9 hod. s Luckou a Lvem. Počasí paráda, vedro, po cest
ě ještě u nás natankujeme za lacino a za 1 min. před devátou dorážíme na místo setkání. Lev i Lucka vylézají ze spacáků na pumpě, že prý se nemohli dočkat a jsou tu už od včera. (tak dobře trošku kecám). Ani jsem se nestačil vycikat a že prý se nebudeme zdržovat a jedem, čeká nás cca. 400 km. Trasa na dnešní den byla určena: Boleslav, Vyšší Brod, Linec až k jezeru Aber See kousek od Salzburku do kempu. Tentokráte Lucka oznámila, že má s sebou 2 kartóny cigaret a nebude nás už otravovat, aby jsme jí nějaký sehnaly. Zásoby rumu, které jsme vezli měli vystačit na celou dovolenou, ale jak se poté přesvědčíme, stačili pouze na dva dny, takže se muselo dokupovat. Cesta ubíhala docela rychle i proto, že Lucka přeci jenom nečudí tolik, jako my s Božkou v dobách zašlé slávy. Před Budějovicema dotankujeme a jdeme na oběd do docela fajn hospody, kterou objevujeme úplně náhodou. Úplně na rakouských hranicích opět dotankujeme do plné ještě za koruny (39.90 lt. !!!!) a kolem 13 hod. vjíždíme do rakous a zbývá nám cca. 180 km na místo prvního noclehu který měl stát 18 éček na osobu. Měl jsem nastavenu navigaci mimo dálnice a placené úseky a tak se stalo, že se dostáváme do situace, že není kam (mám tak chytrou navigaci, že jsme místama jeli po poli a všude možně, jen ne po silnici - už asi dopředu věděla, kde budou rakušáci stavět silnice). Ukázalo se, že to bylo naopak. Silnice už stáli a navigace nevěděla, že už jsou hotové (klasika, když máte tři roky staré mapy). Stalo se, že se objevíme před sjezdem z dálnice v protisměru, před námi samé zákazy vjezdu na jednosměrku, tak to tedy otáčím a jedeme někam jinam (na svou omluvu dodávám, že toto se mi stane tak maximálně jednou za 10 let !). Nakonec se nám přeci jenom podařilo najít jiný směr a upalujeme přes Linz směr Salzburg k jezerům. Před Salzburgem odbočujeme směr Attersee a podél jezera pokračujeme kolem dalšího jezera Mondsee až k jezeru Abber See, kde jsme měli přespat. Pár kilometrů před cílem zastavujeme abychom něco upřesnili, když v tom u holek zastavilo nějaký auto, vylezl chlap, něco holkám říká, ty ukazujou na mě a tak ke mě dorazil. Lámanou angličtinou se mě ptá, jestli sháníme kemp ? Říkám že jo a on, tak ať jedeme za ním. Vypadalo to trochu divně, ale risknu to, dávám všem povel a jedeme za tím autem. Projedeme uličkama a jsme přímo u jezera na parádním pozemku se sociálkama a hospodou, která už ale byla zavřená. Tak hodím s rakušákem řeč, jestli opravdu tu můžeme stanovat?, jestli to jeho plac ? kolik za to ? Stan si postavte kde chcete, plac není můj ale známých a cena není důležitá. Mermomocí chci vědět co nás to bude stát, rakousko je na kempy drahý, a on máchne rukou a že nic. Ptám se proč ? že prý je taky motorkář a ten plac je stejně prázdnej, tak co ?!? Tak tedy pěkně poděkujeme a že se uvidíme ráno. Stál tam jeden karavan a tak vybereme místo a postavíme stany. Nevěděl jsem, jestli nemáme postavit na noc hlídky, ale kolem byly baráky, nikdo se o nás nezajímal a když projeli tímto soukromým kempem i policajti, tak už jsme v klidu. Posedíme, dáme trochu grogu a jdeme na kutě.
P1030207
P1030211
P1030237
P1030222
P1030247
P1030189
P1030192
P1030198
P1030201
P1030204
Den 2

Ráno vstaneme asi v 8 hod. n
ějaký lidi uklízejí, otvírá se hospůdka a nás si vůbec nikdo nevšímá, jako kdybychom tam vůbec nebyli. Tak tedy uděláme si kávu a začínáme pomalu balit. Čekám, že se objeví ten maník, co nás sem přivedl a v 9 hod. stále nic. Protože už máme být na cestě, tak na to prdím a jedeme. Doteď mám blbej pocit, jestli to tak mělo bejt, ale co ?!? Ušetřili jsme každej 20 éček. Teď nás čeká kratší trasa cca. 280 km do Bovce ve Slovinsku. Vzhledem k tomu, že se nalézáme v Alpách, průměrná rychlost podstatně klesne a pojedeme to taky celej den. Razíme směr Bad Ischl, kolem Dachstainu na Spittal. Abych pravdu řekl, nepamatuji si přesně cestu, což není až tak podstatný, podstatné bylo, jakou krajinou jsme jeli. Něco úžasnýho, kam se hrabe Grossglockner. Za boha si nemůžu vzpomenout na název průsmyku přes který jsme jeli, kde bylo stoupání 25 a klesání 27 st. tak zde jsem pochopil, proč karosám selhávaly v Alpách brzdy. To se pomalu nedalo ubrzdit na jedničku s oběma brzdami. Vystoupalo se až do 2 200 m skoro jako na Edelwais Spitze, ale ten sešup dolů byl kouzelnej. Po cestě se zastavilo, kochali jsme se, uvařili si kafe a v pohodě opouštíme Rakousko a vjíždíme do Itálie. Směr Tarvizio a přes průsmyk Predil, do Bovce. Tuto cestu jsem naplánoval proto, že jsem se dozvěděl, že to stojí za to. A taky jo. Kolem jezera Lago del Predil vystoupáte skoro do 1200 m a pak zase dolů po docela slušný silnici a pořád máte na co koukat. Bovec je městečko přesně uprostřed Triglavského parku. V Kempu Polovnik je i český kemp, který je jeho součástí a je v něm český personál. Kemp se jmenuje honosně ALPICENTER ale nikomu ho nedoporučuji. Malinkej plácek, všude daleko a sociálky a vše ostatní musíte stejně do Polovniku. Sice jsou o 1 éčko lacinější, ale je to o ničem. Mluvili jsme se šéfem, který sice byl slušný, ale ... přístup katastrofa ! evidentně nás tam nechtěli. To v Polovniku bylo úplně jinak. Takže ALPICENTER NEBRAT ! můžete ho najít na internetu, ale skutečnost je úplně jiná, než prezentují na svých stránkách. Našli jsme si pěkný plácek kde jsme byli skoro sami, kousek od restaurace a sociálek, které byly čisté a jediný co vadilo byly sprchy na 50 centů. Když se šly holky poprvé sprchovat, tak se Božka vrátila opařená, protože nevěděla že ta páčka je na regulování vody a Lucka zmrzlá protože nezmáčkla čudlík.
Den 3

Dnes byl v plánu Vršič. Myslím, že je to nejvyšší místo, kam se můžete s motorkou dostat (1600 m). Kopce tam jsou samozřejm
ě vyšší (přes 2000) ale nevyjedete tam, protože tam prostě nevedou silnice a museli by jste pěšky. Po vydatné snídani asi v 9 hod. nastavil Lev navigaci a razíme údolím Soči do kopců. Čím déle jedeme, tím víc houstne doprava. Protože se jede po úzký silnici, začíná to být o hubu. Ze zhora lítaj motorky i auta, předjíždí se jako o závod. Místama se doprava zastaví, protože se potkají proti sobě dva autobusy a nemají se kde vyhnout, prostě zážitek nic moc. Když se konečně dokodrcáme nahoru, tak s údivem zjišťuji, že už jsem tu byl ! Bylo to před dvěma lety, když jsme jeli s Kukym do Chorvatska. Dokonce když se podíváte do reportáží roku 2010 tak to uvidíte. Nahoře na Vršiči uděláme pár fotek panorámat, pokecáme s českýma autobusákama, nějaký maďar shodil Lucce přilbu z motorky a tak valíme dál směr Kranjska Gora, tzn. druhou stranou dolů. Provoz se už trochu uklidnil, jenže hlavně holky jely jako s hnojem, protože na druhou stranu dali Slovinci do zatáček kostky. Nakonec dojedeme bez úhony do KG a hledáme nějakou hospodu na jídlo. Po chvíli nalézáme pěknou a tak asi hodinku pobudeme. Rozmýšlíme kudy zpátky do Bovce, ale nedá se jinudy, než zase přes Vršič. Ostatní cesty jsou 3x delší a byla už také pokročilá doba. Cesta zpět byla daleko lepší, provoz ustal a i když jedeme tou samou cestou, jede se úplně jinak. Když jsme sjeli do údolí a zastavili na takovém odpočívadle, tak tady poprvé zazlobila Božky motka. Nešla nastartovat (nedobíjela), ale po roztlačení zase chytla a dojeleli jsme skoro až do kempu. Chcípla ještě jednou a po odpočinutí a opětovném roztlačení ji dopravujeme až do kempu. Cesta tam i zpět byla cca. 100 km ale zabere to celý den (zastavujete, fotíte, kocháte se, oběd atd.). Večer posedíme popíjí se Cola s rumem a grog  za večer praskne další flaška rumu ! Ono se to nezdá, ale fakt jsme spotřebovali ve 4 lidech 1 flašku denně. Pro příštěň žrádla, protože to nám zbylo, ale víc rumu na zahřátí. Počasí stále drží a teploty přes den atakují 30 st. Asi do 11 ti posedíme a pak jdeme na kutě.
Den 4

Bylo potřeba ud
ělat něco s motorkou. Holky zjistili, že v Bovci je autoopravna a tak se vydali pro opraváře. Za chvíli přijelo auto až ke stanům, z něj vystoupili holky a opravář. Přinesl s sebou měřák a startovací agregát. Se Lvem jsme začali dělat ty chytrý a vysvětlovali jsme mu co by bylo dobrý asi dělat, v čem je asi příčina atd. po chvíli nás poslal do prd..e. Holky mu to vysvětlili už před tím (řekli mu, že to jelo a pak už ne a to mu stačilo). Agregátem nastartoval a začal měřit. Dávalo to nějakých 10 - 11 V, takže špatný. Motorka zatím běžela na volnoběh a on se v tom vrtal, po chvili zase měřil a z ničeho nic motka začala dávat 14 V, takže dobrý. Ještě nějakou dobu se v tom vrtal a motka držela bez problému. Konstatoval, že je v prdeli regulátor, že to může teď zase klidně chodit, ale že je potřeba jej vyměnit. Doporučil nám, že v asi 100 km vzdálené Nové Gorici je servis Yamahy a že tam by nám eventuelně mohli pomoct. Motorka teď zas fungovala a tak to zatím neřešíme. Oprava nás vyšla na 10 euro, což jde.  Zašli jsme si v kempu do restaurace na oběd a dohodli se, že se podíváme po jiném kempu, abychom to měli blíž k N. Gorici, kdyby náhodou, a pak taky chceme na Bohinjské jezero a Bled. Takže po obědě vyrážíme z Bovce na opačnou stranu než Vršič, podél řeky Soča směr Kobarid a Tolmin. Zastavujeme u řeky se trochu osvěžit, bylo zase kolem 30ti a za Kobaridem objevujeme kemp KOREN. Moc se nám nelíbil, neměli tam ani nic moc k pití a tak pokračujeme směr Tolmin, ale po druhém břehu okreskama. Projíždíme pěknýma vesničkama a kocháme se, Božky motka drží tak není co řešit. V jednom místě se špacíruje uprostřed silnice kráva s teletem a tak musíme zastavit a počkat až je naháněčka zažene ze silnice. Nebylo to jednoduchý, tele bylo zvědavé a šlo ke mě. Abych ho zahnal, tak trochu proroštuju motorku, tele se leklo, ale kráva po mě vyjela a evidentně se chtěla pomstít. Nakonec jsem to ustál a pokračujeme dále. Najednou zahlédneme u vody nějaký kemp, tak tam zajedeme. To bylo přesně ONO ! Kemp poloprázdný, velký altán s občerstvením, studený pito i pivo, pěkně u řeky a taky příjemný lidičky. Jo sem se zítra přestěhujeme. Chvíli posedíme, pokecáme a obsluze oznamujeme, že zítra jsme tu jak na koni. NEMA PROBLEMA ! Zajeli jsme do Tolminu, přejeli řeku a zpátky frčíme zas po druhém břehu, aby to nebyla stejná cesta. K večeru dorážíme do Bovce, něco už se připravilo na odjezd aby toho nebylo ráno moc a jde se na kutě.
P1030255
P1030268
P1030278
P1030287
P1030291
P1030303
P1030312
P1030335
P1030365
P1030384
Den 5

Takže ráno po káv
ě balíme a připravujeme se na převoz do nového kempu. Když máme sbaleno jdeme zaplatit. 3 dny stály celkem pro nás dva - 52 euro komplet se vším. Dnes se jenom přesuneme a odpoledne půjdem na procházku po břehu Soči, ta řeka stojí fakt za to. Po cestě nakupujeme rum a chleba a za hoďku a půl jsme na místě. Ubytujeme se a jdem se koupat, lépe řečeno Lev se koupal. my tam vlezli jen po kolena. Žrádla máme tolik, že je potřeba ho sníst a tak holky uvařili oběd z toho, co dům dal. Pak to stejně ještě jistila Pica v občerstvení. Odpoledne vyrážíme na tůru cca. 3 km tam a 3 km zpátky. Byli jsme pak ztahaní jak psi. Jdeme po břehu a kamenech kam až to šlo, pozorovali ryby v křišťálové vodě a den docela rychle utekl. Večer jdeme posednout mezi Slovince k občerstvení a pak spát. Ráno nás čeká Bohinjské jezero cca 100 km tam a 100 km zpět. Tento kemp Gabrje je tak zastrčený, že o něm moc nikdo neví. Provozuje se tu hlavně paraglaiding a kemp je jako záchytná stanice. Provozuje ho parta mladých lidí (kluci, holky), kteří jsou v naprosté pohodě a je na nich vidět, že kemp je určitě neživí. Bylo to znát i na cenách jak ubytování 6,5 euro komplet za osobu, stan, motorku a poplatky. Pivo jakékoliv jednotná cena 2 eura, bezvadný kafe za éčko, pica, to už nepamatuju ale jestli nebyla zadarmo, tak byla za hubičku. V kempu se střídali dva, ostatní celý den lítali na padácích včetně tandémů. Autem vyvezou lidi na kopec a tam s nima hupnou dolů a přistanou přímo v kempu. Ten jeden má rekord 9 hod. v luftě ! Když prý tak dlouho létá, tak si bere svačinu. Na špagátu mu visí salám, flaška s pitím a na záchod si zaletí někam nad les (horší je prý VELKÁ).
P1030388
P1030392
P1030396
P1030400
P1030409
Den 6

Ráno se probouzíme do mlžného oparu, kde si slunce proráželo cestu na svět. Jsou to docela zajímavý záběry, které se mi podařilo zachytit. Ráno přivezl soukromý pekař čerstvé pečivo, koblihy a něco se sýrem, takže káva, snídaně a jede se na Bohinjské jezero. Mlha ustoupila a bylo před námi další parné počasí. Jelo se kus podél vody, pak zatáčky a stoupání, druhou stranou zase točkama dolů, docela hezká a zajímavá cesta. Když dojíždíme k jezeru, všímám si, že Božce zase umírají světla. Zastavujeme, Božka zhasla světla, ale ne motor. Dokud běží necháme ho chvilku a třeba se chytne. To víte, že na náladě to nepřidá a tak se jednohlasně shodnem na tom, že dnes prohlídka jezera nebude a místo toho zajedeme do YAMAHY v Nové Gorici odsud cca. 80 Km. Lev přenastavil navigaci a hned razíme na cestu. Božka jede bez světel a kam dojedem, tam dojedem. Klakson nešel protože měl málo proudu, kontrolka dobíjení na motce není a tak říkám Božce: během jízdy občas zkus zatroubit tím poznáme, že to zase dobíjí a ty můžeš rozsvítit. Asi po 10 min. jízdy slyším jak Božka troubí a zvedá palec, jako že to zas všechno jde. Regulátor se chytnul a začal opět dobíjet. Bez zastavení jsme dojeli do Yamahy, ale mekanik je prý na obědě a příjde za půl hodiny. Jdeme tedy hned vedle servisu do picerky a dáme picu. Po obědě odchytnu mekanika a dobré bylo, že uměl anglicky. Popsal jsem závadu, on aniž by viděl motorku prohlásil, že je v prdeli regulátor a že s tím nic neudělá. Ukecal jsem ho ať se na to alespoň podívá a i když se mu moc nechtělo, poklidil dílnu a ať to přivezu. Vzal měřák, všechno projel, vše bylo v pořádku, všude bylo 13,5 - 14 V, regulátor pracoval. Rozdělal boční kapotáž a konečně jsem viděl kde ta "svině" regulátor je. Odpojil konektor, trochu se v tom pošťoural a to bylo vše. Bavili jsme se co s tím. Může ho prý objednat v Itálii ve skladu, ale to bude trvat 4 dny (zamítnuto !) Nebo tam zavolá a my si pro něj můžeme do Itálie dojet, prý to je nějakých 40 km (to by šlo, zajel bych pro něj), a co cena ? 250 euro (no to nedám, u nás je skoro za polovic) tak ať to risknem, prý to může dojet i do čech, hlavně vypnout světla, když přestana dobíjet ! Nabízel pak nějaký externí akumulátor na který se taky dá kus dojet, ani jsem se neptal na cenu. Zaplatili jsme 15 éček do kapsy v podstatě za nic a odjíždíme zpět do kempu. (motka celou cestu dobíjela a akumulátor byl zas nařampanej). Asi do půlnoci paříme s personálem, oni ulovili v řece nějaký ryby (prý žijou pouze tam a vypadají jako přerostlej pstruh) a přinesli nám i ochutnat, my zas nabídli Colu s rumem a docela jsme si "česko - slovinsko - anglicky" všichni pokecali. Rozebrali jsme životní úroveň našich států, politickou situaci, důchody, průměrné mzdy a já nevím co všechno a mírně pod parou jdem spát.
P1030414
P1030431
P1030445
P1030451
P1030475
Den 7

Předpověď na dnešní den není moc příznivá, ale nějak významné pršení být nemá, tak nepromoky zůstávají zabalené. Dnes jsme zabalili a podle plánu máme skončit dva dny na Bledu. Rozloučili jsme se se Slovinci a vyrážíme směr Bohinj abychom nahradili včerejší výpadek a udělali pár fotek. Jeli jsme potřetí stejnou cestou, počasí drželo, nepršelo a protože jsme byli teple oblečení, tak nevadilo ani chladno. Na Bohinjském jezeře se moc nezdržujeme, uděláme pár fotek neboť začalo drobně poprchávat a musíme ještě dojed na jezero Bled. Vzhledem k meteorologické situaci přehodnocujeme své rozhodnutí spát v kempu Šobec kousek od Bledu a tak si nechám v recepci kempu poradit, kde najít nějaký penzion. Má-li to být za rozumný peníz, tak určitě ne přímo na Bledu a tak vyrazíme asi 3 km do městečka Lesce. Nacházíme docela pěkný penzion a s paní domácí se dohadujeme o pokojích a ceně. Sháníme dvoulůžák, kde budu já s Božkou a dva jednolůžáky pro Lva a Lucku. Pokoje by byli, ale cena byla trochu vyšší, než jsem očekával. Přinejhorším se sem vrátíme, ale jdeme zkusit najít neco jinýho. Hned kousek dál od tohoto penzionu nacházíme další a tak se jdu do restaurace zeptat. Pingl někam volal, sháněl majitele, tak dáme zatím pivko. Za chvíli dorazil takový klučina, trošku dýl nám trvalo než se domluvíme co chceme, jeho angličtina byla o trochu horší než moje, takže jsem pořádně nevěděl, kolik vlastně za ubytování chce. Nakonec se jdeme podívat na pokoje kde nám nabízel dva dvoulůžkáče, jenže kam dát Lva ! Nakonec ho přesvědčujeme, aby za stejnou cenu poskytl ještě jeden pokojík s postelí a bez sociálek. Radši ať se Lev vykoupe u nás a na záchod si v noci taky dojde k nám, než s ním spát v jednom pokoji. Takže se dohodujeme na 30 euro každý. Apartmánky byli parádně vybaveny, takže zařvou poslední párky z čech a zařval i nápad, že se zajedeme podívat k jezeru neboť byly docela intenzivní přeháňky. Fotky z Bledu nejsou, protože jsme kolem pouze projeli a už se tam nevrátili. Protože bylo ještě brzo, tak se podíváme alespoň do městečka a vyfotíme si kostel, kde zvony každou chvíli dělali takový bordel, že pak bylo jedno jestli s námi bude spát Lev, nebo ne. Protože celou cestu navigoval Lev, tak byl z toho tak unavenej, že s námi do vsi nešel a zůstal na pokoji. Vyfotili jsme s holkama kostel a hřbitov u něj, zašli si do cukrárny, přežili v cukrárně průtrž mračen a cukrářka nám na internetu zjistila předpověď. Nevypadalo to zrovna příznivě, od 1000 m sněžení a tak radší ráno zabalíme a vyrazíme zpátky do Čech. O den si tedy zkrátíme dovolenou, protože nemá cenu zůstávat celý den v penzionu a přes Rakousko to nějak přežijem. Večír zajdeme ještě dolů do hospody na nějaké to pivko a jdeme spát.
P1030500
P1030520
P1030521
P1030535
P1030533
Den 8

Ráno v 9 hod. jsme zabalení a připravení na cestu. Protože Lucka měla letní motobotky s větráním, bylo nutné s tím něco udělat, protože mít mokro v botách když je nějakých 7 st. a jedete do hor, je dost o hubu. Božka vytáhla osvědčenou potravinářskou folii a obě s Luckou si omotali nohy folií a jak se později ukázalo, byl to geniální nápad. Vyberu od každýho 30éček a jdu zaplatit penzion. Paní majitelka nás litovala že pojedeme tak daleko v blbým počasí, ale popřála nám šťastnou cestu a jako bonus mi vrátila 10 euro, za ten malý pokojík ve kterém spal LEV a tak jsem je Lvovi předal. Bylo mokro, ale zatím nepršelo. Rozhodli jsme, že dnes se musíme dostat přes Rakousko a spát budeme v Čechách. Protože bylo blbý počasí a čekala nás docela štreka, vypouštíme plán vyfotit jezero Bled a tak vyrážíme směr Jesenice, Kranjska Gora ... bla, bla, bla do Čech. Předpověď se vyplnila a na vrškách vidíme bílo. Nechtěl jsem šířit paniku a tak říkám, že už nikde moc vysoko nepojedeme a že se sněhu vyhneme. Přejezd ze Slovinska do Rakouska nějakých 1 200 m n/m naznačoval, že tak jednoduché to v Rakousku nebude až se dostaneme na Hohe Tauren. Už tady byl kolem nás sníh, ale ne silnici zatím ne. Teplota nějaký 4 st tak jen nějaká ta fotka a sjíždíme zase dolů a trochu se oteplilo. Sem tam sprchne, ale je to takový normální, žádný liják, tak nepromoky zatím drží. Zastavili jsme někde na odpočívadle, koupili horkou nodle SUPE, kafe a Lev vurst. Trochu se zahřejem, Lucka zmrzlá jak sobolí hovno, protože si jede jen tak nalehko, odmítla moje zánovní tepláky a svetřík. Její letní koketní rukavičky byly prodojený a tak vzala za vděk mé tlusté kožené zimní rukavice. Když to s Lůcou shrnu: kdyby jí Božka neomotala nohy fólií a já nepůjčil rukavice, tak díky omrzlinám má dneska Lucka amputovaná chodidla nad kotníky a ruce po zápěstí.... Po zahřátí razíme dále a po chvíli je to tady, začínáme stoupat. 1000 m, 1300 m, 1600m, 2000m a sníh už je všude kolem. Se Lvem se pokoulujeme, uděláme pár fotek aby jste věřili a zde na silnici zatím sníh nebyl. Až teprve na vrcholu v horském středisku Hohe Tauren bylo vidět, že tu už protahovali, protože kolem silnice byly manťáky. Míjíme budku se závorou, která se za námi zavřela a tím byl tento úsek pro dopravu uzavřen a nás čeká sešup dolů. Doufali jsme, že při teplotě kolem 0 st. nebude sinice namrzlá, protože to by byl asi velký problém. Celý ten asi 5 ti kilometrový úsek dolů jedeme jako "posraní" krokem. Když sjedeme, zavírá se závora i dole a je konec, dneska se na Hohe Tauren nikdo nedostane. Pak už se trochu oteplilo a přestalo i pršet. V Linci se motáme asi hodinu v zácpě, Božka přede mnou vrže jako prase (suchej řetěz - respektive důkladně vymytej) takže na pumpě zastavujeme a jde se mazat. Při tom namažu radši i svůj. Pak už tak nějak dorazíme do Vyššího Brodu a jdem shánět ubytování. V hotelu, kde jsme spali s Kukym před 2 rokama podražili a tak jdu do druhého. Tam byly ještě dražší a tak zajíždíme do kempu, kam jsme jezdili s Božkou na vodu, a dohaduju ubytování v penzionu. 670 i se snídaní bylo přijatelný, tak dostáváme dva pokoje, já s Božkou jeden, Lucka druhý a Lev musel asi 200 m do jinýho. Ubytovali jsme se a vyrazili do vsi na večeři. Protože jsme už v čechách, tak holky asi 20 min. telefonujou. Obě si objednali zelenou s tonikem, pak Božka dohovořila s dcerou a říká Lucce, že musejí vrátit tu kořalku, protože v čechách se už otrávilo 17 lidí, nakonec si to rozmysleli a zelená do nich spadla jako nic. P.S. dodnes jsou naživu. Malinko se přičudíme a jdem spinkat.
Den 9

Ráno se probouzíme do pěkného počasí, na 8 hod. máme objednanou snídani. Sejdeme dolů a už máme bohatě prostřený stůl, vajíčka, marmelády, med, paštiky, kafe, čaj, čerstvé pečivo a já nevím co ještě. Asi hodinku vychutnáváme a domlouváme kudy tudy do Bavorova. Dálnici vypouštíme a tak pojedeme okreskama na sever. Odevzdáme klíče, rozloučíme se a jdeme ke Lvovi, kde máme uloženy motorky. Vyrážíme na Budějice, kde Lev zapoměl odbočit na Prahu a už upalujeme na Písek. Nevadí, i odtud se dá dojet domů. Protože bylo hezky a měli jsme čas, odbočíme na Orlík. Pokocháme se a jdeme zrovna na oběd do motorestu. Pak pokračujeme různýma zkratkama směrem na Boleslav a kolem 4 hod už sedíme u Lucky, dáváme kávu a stahujeme od všech fotky. Protože já LAPŤOPY nemusím, nemají myš, tak funkce stahování fotek se ujal Lev. Po hodince pak už vyrážíme s Božkou a Lvem k domovu.

Hodnocení:

Najelo se celkem 2 043 Km ( o 1000 méně než na Gardu). S Božkou nás tato sranda stála dohromady: 21 000 Kč (což je o 9 000 méně, než jsme předpokládali)
Kromě středy a čtvrtka kdy jsme jeli domů bylo počasí nádherné 28-31st. Sestava již osvědčená, takže žádné problémy, Lucka poslouchá jak hodiny, co se jí řekne to udělá, hlavně po ní nesmíme nic důležitého chtít. Lev dostal na starost navigaci, já navigoval pouze do Bovce. Jen jsem říkal kam se pojede a Lev musel najít trasu. Samozřejmě, že když ji našel a nastavil, musel mi ji dát ke schválení, neboť i když nás vedl, šéf jsem byl stále já (na to si potrpím). Vzhledem k tomu, kde jsme se pohybovali, tak to nemělo chybu JuLský (ne JuRský) park je perfektní a hlavně řeka Soča je kouzelná. Někdo říká, že se to objet za dva dny a pak tam nemáte co dělat a má pravdu, dá se. Jenže to bude o ničem. My na to spotřeboval 6 dnů a ještě jsme neviděli všechno. Jestli mohu doporučit tak DOPORUČUJI ! Slovinsko, co se týká úrovně je na tom podobně jako Česko, včetně cen. Jak jsme zjistili ze své zkušenosti, jsou slovinci přátelštější než rakušáci i němci dohromady. Mentalita je podobná té naší a co se týká domluvy, tak bez problémů angličtina a možná lepší než angličtina bude čeština, krásně se domluvíte i česky ne proto že by slovinci znali naši řeč, ale proto, že je velice podobná a spousta slovíček je úplně stejná. Např. děti se slovinsky řekne "otroci" kouřiti se řekně "kaditi" atd. jednoduché ne ?

Takže bezva - příští rok se zas někam pojedeme

Giovany
P1030547
P1030570
P1030580
P1030583
P1030588