Chomutov 2012
Konisátko
v Mimoni na pumpě
Fichťa, co dodat
Babky na zahradě
Salonek u VFR
Návrat zpět
Foto galerie
5 - 7.7.2012
 
Den 1

V 6.30 kouknu na teplom
ěr, tam 19 st. kouknu z okna, tam italské nebe. Není co řešit, jdeme do vzdušných, lehkých oblečků. Božka balila už 14 dní předem, takže bychom neměli nic zapomenout a přibalujeme už jen foťák, doklady a nějaký ty maličkosti. Sraz je v 9 hod. u nás a tak máme dost času. Kdo všechno přijede se do poslední chvíle nevědělo. V 8.30, kde se vzal, tu se vzal Boleslav se Saharou. Původně psali, že přijedou až na místo k VFR do Chomutova, ale oba nemohli dospat, tak vyrazili dřív, aby to na čas stihli k nám a mohli s námi jet. Pak se najednou zjevili Konis s Mončou a mladým Konisátkem v autosedačce. Vymýšlíme jak přidělat autosedačku na motorku, ale nic jsme nevymysleli, tak bohužel, až příště. Stejně oceňujeme, že se dostavili na sraz. V 9 se to začalo sjíždět. Dorazil Fichťa s Verčou, Skicák se Skicákovou a nakonec dojel Míra s Květou. Takže nás bylo celkem jestli dobře počítám 10 a 6 motorek. Čekáme ještě, jestli se neozve Tridac a když nic, tak v 9.30 Konis otevírá bránu, vyhání nás ať už vypadneme. Ptám se ho ještě: "mám pozdravovat VFRáky?" "NE ! když tam nejedu, tak co bych je pozdravoval ! přivezte mi sekanou !" Protože už nemáme koho po cestě přibírat, Kary to vzdal, tak Skicák na poslední chvíli změní plánovanou trasu a místo vrchem, jedeme spodem na Č. Lípu, Litoměřice atd. Protože VFR nám má jet naproti a myslí si, že jedeme vrchem, jsem zvědavej odkud nám bude volat, jestli z Děčína, nebo Č. Kamenice ? Nakonec holky vyměkli a prý ať mu zavolám a tak jsem mu tedy zavolal, že jedeme jinudy a přišli jsme tím o zábavu. Jedeme přes Jablonec do Hodkovic, Č. Dub, Hamr na jezeře a zastavíme v Mimoni na pumpě. Slunce do nás pralo, bylo určitě kolem 30 st. a tak to jistili nanuky. Z Mimoně to mydlíme na Zákupy, Zahrádky do Litoměřic. Božka na mě něco ukazuje a až po chvíli jsem pochopil, že nesvítím. Kouknu na vypínač a ten byl zapnutej ?!? Tak Božce ukazuji, že svítím a ona kroutí hlavou. Tak jsem blbej, nebo co ? přepnu na dálkový a Božka radostně kývá. Přepnu zpátky na tlumený a Božka kroutí zas hlavou. Pochopil jsem, že mi asi opravdu nejdou potkávací světla a ještě párkrát přepnu na dálkový a zpět na potkávací a mám prču z toho jak na dálku, jako ovladačem ovládám Božky hlavu. Chvíli kroutí že nesvítím, přepnu a ona kývá že jo, pak zas že ne a zas že jo, docela to byla prdel. Někde mezi Litoměřicema a Lovosicema nás Míra zatáh do nějaký hospody a ani Božka neví kde to bylo. Hospůdka pěkná, sezení venku. S Boleslavem kontrolujeme pojistky na mém stromku a vše je v pořádku. Žárovky se mi nechce vyndavat a tak na to prdíme, dojedu na dálkový a pak u VFR se na to mrkneme. Dáme dobrý gáblík a volám VFR, kde se tedy sejdeme. Byla to domluva jak s kozou na ledě. Já nevěděl, kde jsme, ani kam jedem a máme se nějak domluvit ?!? Předal jsem telefon Mírovi a oni se pak nějak domluvili. Po cestě Božka zastavuje u silnice a u prodejců kupuje meruňky a tady nás dojel Pavel VFR. Klika, že si nás všimnul, jinak jel do Tanvaldu. Krátké přivítání a valíme na místo.  Když dojedeme, tak myslíme, že jsme někde jinde. Barák je červenej, pergola jako kráva, golfové hřiště, ale osazenstvo je stejné. Zaparkujeme a já letím jako první k pípě na jedno chlazené. Pozdě ! Už tam stál Skicák a já musel do fronty. V Pergole postavený raut - prostě takový standart. Po přivítání a krátkém pokecu nařizuji stavbu stanů, neboť pohled na oblohu nevěstil nic dobrého. Opět se prokázalo, jakého zodpovědného, svědomitého a starostlivého má MKT předsedu. Sotva se dostavělo, strhla se průtrž a vichr. Zde se projevilo, jak kdo odflákl stavbu stanu. Můj stan a stan Mírokvětů bouři vydržel bez pohromy. Vše jsme sledovali z pergoly. Stan Boleslava a Sahary přežil jedině kvůli tomu, že Sahara zůstala v něm a zatěžovala jej, aby neulít. Stan Skicáka přežil jedině kvůli tomu, že do něj před bouří naházeli všechny věci z motorky a pak i motorku a Fichťům přežil kvůli tomu, že byl elastický. Když foukl vítr, stal lehnul ve směru větru, pak se zas našponoval a lehnul na druhou stranu, protože fouklo z druhé strany. Nakonec následovala klasická večeře o několika chodech, kde se Maruš s Pavlem asi dvě hodiny nezastavili. Gril se málem roztavil, Maruš nestíhala škrábat brambory a VFRovi křečové žíly dostávali u grilu pěkně zabrat. Když už jsme měli krásně vydulá bříška a blbě se nám dýchalo, setřeli staroušci pot a šli si konečně taky sednout. Bohužel už na ně moc nezbylo. VFR přinesl notebook a připoměli si s Maruš jak se měli dobře v americe, jak se tam o ně pěkně starali. Ukázali nám jak to vypadá ve Vegas, Holywoodu v Sea Worldu, prošli jsme Grand Canyon a spoustu dalších míst v americe, že už nemusíme s Božkou litovat, že se tam nikdy nepodíváme.


Den 2

Ráno vstaneme a op
ět vymetená obloha. Vedro už po ránu, tak nevíme, bude pršet, nebude, máme vzít nepromoky, nebo ne ? Hygiena, snídaně, káva, koupel v bazénu a v 10 hod zavelím k odjezdu do němec. Čeká nás nějakých 120 Km tam a pak ještě zpátky. Tridac hodil do placu, že budeme relativně kousek od Chemnits a tam kousek je areál, který se jmenuje Miniwelt, kde jsou miniatury světoznámých staveb a jiných zajímavostí, tak se tam jedeme podívat. Na hranice a kousek za nimi cesta ubíhala. Pak to byla katastrofa, ucpaný ulice a křižovatky ve městech, popojíždění, vedro, no nic moc zábava. Kolonu vedl Pavel VFR dle navigace, několikrát jsme se otáčeli, protože se spletl, pozn. autora ("TO BY SE MI V ŽIVOTĚ NEMOHLO STÁT") konec citátu, až nakonec konečně dojíždíme na parkoviště. Všichni se převlíkáme do kraťasů a sandálů a valíme koupit lístky. 1 lístek 9,5 oiro. Zjišťujeme nějakou hromadnou slevu, ale dle německé biletářky až od 15 ti osob. Snažím se jí přesvědčit, že je nás sice jen 11 kusů ale že všechny holky (Božka, Verča, Sahara,Květa i Šárka) jsou v jináči a tím nás je 16 !!! Nedala si říct a tak jsme každej dali 9,5 oiro. S Božkou jsme to měli o něco lacinější, protože hned jak vyjdeme ven, našel jsem 2 oira na zemi. Jinak nebudu popisovat co všechno tam bylo, podívejte se na fotky, ale asi po hodině se začalo zatahovat a vypadalo to, že za sucha nedojedeme. Ukončujeme prohlídku, vybíráme směr abychom se vyhnuly bouřkovým mrakům, jenže museli by jsme do Francie. Protože nás nějaký deštík nerozhází, vyrážíme na jiný směr než jsme přijeli a to na Klínovec. Jedu poslední a začíná pořádně pršet. Zastavím, všichni mi ujeli a já jdu do nepromoku. Nasednu a začíná stíhací jízda. Po 500 m šlajfuju jak divej a driftem to vezmu doleva na pumpu. kde jsou všichni schovaní a mávaj jak potrefený. Jsme zase pohromadě. Po 10 min. déšť ustal a my pokračujeme dále. Ve Vejprtech přejedem hranici a valíme do hospody. Jídlo dobré, Fichťa - svíčková s 10 ti (viz. foto) a po hodince pokračujeme. Více, méně v pohodě a relativně v suchu vyjedeme na Klínovec a lidi, je to hrůza. Co se stalo s objektem nahoře bylo k pláči. Chlouba, kam se za komančů jezdilo pařit, je totálně na spadnutí, zase viz. foto. Počasí zatím drží a tentokráte po parádních silničkách po hřebenech Krušných hor dorážíme domů. Maruš s námi opět nebyla a tak máme alespoň připravenu večeři. Večer opět posezení, přežírání, Maruš přivedla sousedy ať se jdou podívat, co si v žádném případě nesmí pustit do baráku. Jako vždy se vedly kultivované hovory na vysoké úrovni, akvabely nám předvedly v bazénu krásné kreace a večer uběhl ani jsme se nenaděli.

Den 3

Už od rána to nevypadá dobře. Sice neprší, ale je pod mrakem a tam kam máme jet se dost černá. Kolem 10 té hod. začínáme balit a dojídat co zbylo. Nakonec nás Maruš ukecala ať jedeme až po ob
ědě a šla chudák dělat oběd. Bylo nám líto, že musíme opustit toto krásné prostředí a tak jsme si při loučení poplakali lítostí a VFRáci štěstím, že si konečně odpočinou. Říkali, že ta amerika je sice vyšla laciněji než ten náš třídenní pobyt, ale mají prý zas rok na to, aby nějaký prachy ušetřili a mohli nás znovu pozvat no nejsou ZLATÍ ?!? Byly to bezva strávené 3 dny. Ačkoliv to dělám vždy nerad, musím opět poděkovat hostitelům před nastoupeným klubem za vzorné plnění zadaných úkolů, za příkladnou péči o svěřené osoby a za kulturní vyžití.
Nedalo se nic d
ělat, museli jsme nakonec vypadnout. Začalo jen tak drobně poprchávat a tak jdem do nepromoků hned. Vyrážíme tedy směr Chomutov, Most, Teplice. Cesta ubíhala, bylo sice mokro, ale nepršelo, nějak jsme to tlačili před sebou. V Mostě jsme stratili Boleslava a už jsme ho neviděli. Za Teplicema v Modré se už valila voda i přes silnici, lidé v baráčcích u potoka sledovali jak se plní, ale ve zprávách jsme se nic nedozvěděli, tak je to asi zas nevyplavilo. V Děčíně zastavíme na pumpě a najednou slejvák. Dali jsme si kafe a čekáme až to přejde. Nakonec nasedáme a vtom přestalo pršet. Pánbůh nás má prostě rád. V Liberci se stratil Míra s Květou, na Hamrska odbočil Fichťa s Verčou a do Tanvaldu dojíždíme se Skicákem a Šárkou. Rychlé rozloučení a v suchu dojíždíme domů.

Giovany
P1020910
P1020909
P1020922
P1020947
P1030044