Nenazvana

Motoklub Jilemnice pořádá již 4 ročník orientačního " závodu ". Už předloni a vloni jsme chtěli jet, ale pokaždé do toho něco vlezlo a tak letos, protože MKT se zatím k ničemu nemá, dohodnem se s Božkou že letos pojedeme. Dávám to vědět na stránky i když nepočítám, že se někdo ozve a přece: Maxi, že prý pojede a vezme s sebou někoho z MK Ralsko. Předpověď počasí: až 30 st !!!, takže přibalujeme kraťasy a sandály. Božce ještě namáznu řetěz aby se jí v tom horku nezadřel a po 8.00 hod. vyrážíme sami směr Jičín, obec Březka ?!? v životě jsem tam nebyl. Bylo zakázáno používat navigaci a tak bereme pouze mapu. V Ktové studuji, kudy tudy do Bavorova a našli jsme to. S Maxem jsme dohodnutí, že se sejdeme na místě a protože tam přijíždíme jako jedni z prvních, zaregistrujeme sebe i Maxiho jako tým 8 skupina B ! Před desátou dorazil Maxi společně s Pavlem (ten přezdívku nemá) sdělujeme co a jak a obdivuji jeho nový motocykl značky Kawasaki 800 Hrádek (nebo šprcka), prostě VULKÁN.

Pravidla závodu jsou taková: Všichni jsou rozděleni do dvou skupin A a B. V každé skupině bylo pořadí 1 - ..... my byli č. 8. Posádku mohl tvořit jeden motocykl až .... ? my jsme byli 4. Trasa byla pro všechny stejná s tím že skupina A jela opačný směr, než skupina B. Posádky se vypouštěli s 5 ti minutovým intervalem, nejdřív jedna skupina a pak druhá. Takže naším směrem vyjížděli posádky každých 10 min. Každá posádka vyfasovala itinerář s popisem cesty a jednotlivé body, kde bylo potřeba něco udělat, najít nebo vyfotit. Návrat zpět byl stanoven nejpozději v 16.00 hod. a protože jsme vyjížděli v 10.15 máme dost času. Pojímáme to jako pohodovku a ne závod a podle toho taky dopadnem. Trasa byla cca. 100 Km a protože to tu znám jako svý boty, tak by neměl být žádný problém. Přece vím, kde jsou Jinolice, Kozákov, Malá Skála atd. žiji tady přes 30 let !

Vyrážíme tedy v 10.15 přesně do Jinolic, kde máme najít hřbitov a na hřbitově vyfotit hrob pana Josefa Koldovského. Hřbitov nacházíme, rozdělíme si strany a procházíme hroby. Já napravo, Maxi nalevo a hrob nikde. Protože vím, že Maxi je nezodpovědnej, tak to zpátky beru po jeho straně a představte si, pana Koldovskýho nacházím. Nápis byl vyšísovanej a Maxi když pořádně neviděl písmenka, tak se na to vyprd. Zde už nás dojeli ti, co byli vypuštěni 10 min. po nás. Nebudu popisovat všechny průjezdní body, ani celou cestu kudy jsme jeli a kdo to bude chtít vědět, tak celý itinerář je ofocen. Když by chtěl kdokoliv, abych dojel do Jičína, Turnova, Malou Skálu, Trosky, Kozákov atd. tak tam bez problémů samozřejmě trefím, ale.... ? Tím, že musíme dodržovat přesně stanovenou trasu a potvrzovat průjezdní body, dostávám se do situace, jako posádka z Košic. Čumím jak péro, kudy nás to táhne. Projíždíme místama, kudy jsem v životě nejel a pak se najednou objevíme na nějakém známém místě. Určitě bych jel jinudy a tím, že dodržujeme trasu je vše pro mě nové.
Maxi s Božkou se učí ovládat své motorky, neboť se jezdí většinou cestou, necestou, neustále se zastavuje, vystupuje, nastupuje, otáčí, couvá atd. Přijedeme na stanovený bod, zastavíme, vyfotíme a jdeme studovat itinerář, kam teď. Někdy pomůže mapa, někdy znalost místa, ale spíše ta mapa. Vzhledem k tomu, jaké zkušenosti má MKT s atlasem, divím se, že jsme se vůbec vrátili. Když jsme někde v půli trasy dorazili na Kozákov a šli si do stánku dát uzenku a pito, seděla tam posádka s číslem 14 tzn., že už tam seděli ti, co vyjeli půl hodiny po nás ! Při tom se nikde moc nezdržujeme, jen jsme si dali zmrzlinu v cukrárně !?! Vypadá to, že budeme stíhat do 16 ti hod. jen tak, tak. Cestou na všech stanovištích potkáváte už i ty co jedou naproti, pokecáte a je to paráda, všichni se najednou znají, je sranda a poznáte se podle toho, že každý drží nějaký papír v ruce (itinerář). Už nás asi předjeli i ti poslední co vyrazili z Březky, neboť kolem 15 té hod. už skoro nikoho nepotkáváme. Trošku tedy přidáváme abychom dojeli včas a co myslíte ? dojíždíme do kempu v 16.15 ! Pořadatel se k nám šine, co že jsme za posádku, já řvu jestli jsme první ?!? že jsme osmička a on se otočí a huláká na ostatní pořadatele, že osmička už konečně taky dojela a že se závod tedy může už ukončit. Soutěže jsme samozřejmě nestihli a hladoví letíme do hospody na jídlo, neměli jsme celý den v hubě. I když se pořadateli už moc nechtělo, přesto nám zkontroloval všechny body, jestli jsme něco nevynechali. Projeli jsme VŠE ! Pak bylo vyhodnocení posádek a soutěží, byli uděleny nějaké ceny, většinou pleškové pivo a závod se oficielně ukončil.

Hodnocení: byl to bezva nápad a bezva vymyšlená organizace. Jediný, co bych vytknul, mohlo být těch bodů tak o polovic méně, protože se "relativně" moc nesvezete. Sice se najelo přes 100 km, ale hodně krátké úseky. Sotva se rozjedete, tak po 4 km zastavujete, ale na druhou stranu je fakt, že zase něco nového vidíte. Ačkoliv jsme to pojali jako pohodovku, máme toho plné kecky (i kvůli tomu jaký bylo vedro). Přesto všechno bych poděkoval organizátorům za bezvadnej nápad a organizaci. Oproti spanilým jízdám, které nás už stejně nebaví, je toto pěkné zpestření a příště bych jel zas. I když jsme nikoho neznali byla to správna parta motorkářů.

Giovany