Nenazvana

Začalo to už ráno. Byli jsme domluveni, že pro mě Míra dojede v 8 ráno. Vylezl jsem tedy 7.58 ven na mráz, aby nemuseli na mě čekat. Byl jsem oblečen na lehko, protože měl být pařák. Jedno cigáro, druhý cigáro a Mírokvět nikde. Dorazili asi v 8.20. Nasedám do auta s omrzlinami 2 stupně, samozřejmě jsem je seřval. Vyrážíme s tím, že se stavíme po cestě na pumpě na ranní kávu. 1 pumpa - nic, 2 pumpa - nic a když jsme minuli zbývající 3 pumpy a Míra pořád nic, tak jsem vytáh cigára, že když do 5 min. nezastaví, tak mu budu kouřit v autě. Fungovalo to, před Prahou tzn. za 4 min. jsme už stáli na pumpě a já si zapaluji hned 2 cíga najednou. Byli jsme domluvený s VFR, že si zavoláme, kde se setkáme. Volám a nic, za 5 min. volám znova a VFR mi to típnul. Konstatovali jsme, že jede asi z Chomutova na motorce a proto nemůže zvednout telefon.

Za chvilku volá zpátky: jsem v autobuse a přijíždím do Prahy. Kdo ví, co v tom autobuse dělal, že mi nezvedal telefon. Domluvili jsme se tedy, že se sejdeme v Letňanech přímo na výstavišti. Dopili jsme kávu, Míra že nás vyfotí. Odložil tatranku na stůl a vzal si můj foťák, já si vzal zas jeho tatranku. Když dofotil a zjistil, že mu ukusuju, tak začal vyvádět (zlatej KUKY !). No přežil jsem, vyslech jsem si až na výstaviště nářky, jak je všechno drahý a jak mu žeru svačinu, že neměl od rána nic v hubě... (Květa byla zticha...). Když Míra zjistil na výstavišti, že bude platit 150,- parkovný, tak ho chytil jinej amok a mě konečně dal pokoj. Koupili jsme vstupenky, taky za 150,- Kč a dali si další snídani. Bylo před desátou a ještě nepouštěli dovnitř. Začali se pomalu hrnout davy lidí a bylo jasný, že bude narváno. Najednou kde se vzal, tu se vzal Tomáš z Brodu. Hodíme tedy řeč a konečně začali pouštět dovnitř. Na VFR nečekáme a vstupujeme na výstaviště. Hned u vchodu malovali na dvě nahatý holky obrázky, tak mě to nedalo, abych to nevyfotil.

Asi v 10.30 konečně dorazil VFR, předal jsem mu trička a hledáme Míru s Květou. Našli jsme je u stánku, kde si Květa zkoušela rukavice a rozhodovala se, který koupit. Měli tam asi 50 párů různých rukavic a Květa byla asi u dvacátých. Prodavačka jí říká to jsou dětský, Květa to nevadí, já si je taky zkusím. Takže jsme s VFR usoudili, že to je na dlouho a vyrazili jsme. Já sháněl helmu a mazání na řetěz a VFR nějaký speciální olej. Vše jsme našli. Na výstavě byli všechny naše značky: pro mě SUZUKI, pro VFR HONDA a pro Míru BMW. Dali se tu pořídit některé nové věci hodně levně. Oblečení a příslušenství na motorku bylo někde i se 70 ti % slevou. To ale neplatilo u značkových a kožených věcí. Prohlédl jsem všechny stánky s helmama a pak jsem se vrátil ke druhému stánku, kde se mi jedna helma líbila nejvíc a byla za solidní cenu. Původní cena, už nepamatuju přesně, byla přes 4.000,- tam ji měli za 2.980,- a nakonec jsem ji pořídil za 2.530,-. Ptal jsem se jak to, že se prodávají za tyto peníze a bylo mi řečeno, že se jedná o doprodej starších zásob. Podobně to bylo i s oblečením, kde jste mohli sehnat korduru kalhoty za 999 a bundy od 1.100,- (samozřejmě jak kde).
Na převážnou většinu vystavených motorek jste si mohli sednout a vyzkoušet posez, ale protože bylo narváno, tak jsme toho tolik nevyzkoušeli. Kolem 12.30 VFR fňuká, že má hlad, že je důchodce a musí mít pravidelnou stravu, kvůli pravidelné stolici, že sebou sekne jestli do půl hodiny nedostane něco do huby. Tak jsme tedy vyšli ven a stoupli si ke stánku s uzenkama. VFR stál frontu na uzenky a já frontu na pivo. Pak se ozval Míra s Květou a za 10 min. jsme byli zase komplet. Chtěl jsem zaplatit VFR uzenku kterou mi koupil, ale tvrdě odmítal. Prý od tý doby, co důchodcům přidali 4 stovky, neví co s prachama. Asi ve 14.30 opouštíme areál a protože Míra nechtěl příspěvek na benzín, tak jsem alespoň zaplatil parkovné. Rozloučili jsme se s VFR, který mazal na metro a pak Květě došlo, že jsme neměli za celý den žádný zákusek. Bylo to jasný, jede se ještě do cukrárny. Zajeli jsme na černý most do nákupního centra a zákusky s kávou byly. Teď teprve mohl být výlet hodnocen kladně.
Kdybych to měl zhodnotit, tak nebýt tolik lidí, bylo to bezva. Takhle je hodnocení dobrý.

Giovany