Nenazvana

Tak nějak jsme to letos neorganizovali. Na stránky se hodilo, že odjezd do Vrchlabí je v 9 ráno od autoškoly a kdo přijede, ten přijede. Dorazili Míra s Květou, Konis s Mončou a to bylo vše. Těsně před odjezdem mi zvoní telefon a volá Kary. Počkejte na mě, jsem na Smržovce, za chvili tam budu. Kolik vás je povídám... jedu sám ! Den před tím psal, že pojede se svými kamarády, ale ty se na něj vyprdli a tak se zas přidal k nám. Počkali jsme tedy a hned vyrážíme směr Příchovice, Vysoké, Hrabačov, kde musíme zastavit, protože zde zastavujeme vždy, protože by se tu mohl objevit Kuky, který nikdy nic neřekne a pak se tu občas objeví. Nebyl tu, tak dáme kávu, někteří natankují a čekáme na jedinýho kuřáka až dohulí. V poklidu dorazíme do Vrchlabí a ze všech stran se sjíždějí motorky. Ulice jsou lemovány zvědavci, kteří si prohlížejí přijíždějící a když dorážíme na náměstí kolem 10.30, tak už je plno. Hned u vjezdu narážíme na Úpický a navaděči nás navádějí na místo, kde budeme parkovat. Než postavím motku na stojánek a sundám helmu, tak Kary už sedí u stánku a láduje do sebe uzenku a pivo. Musel s motorkou k tomu stánku dojet a objednat si za jízdy protože jinak to není možný, že to měl tak rychle. Božka koupila pití a jdem obhlídnout situaci. Konečně můžeme pohovořit s Úpickými. Postupně potkáváme Lva, Jardu, Endyho, Milana s chotí, Oldu atd. S každým pohovoříme, všichni obdivují, že nekouříme (což nám dělá dobře, v MKT už jsou všichni otrávený, že nás MUSÍ obdivovat a tak byli rádi, že zas chvíli otravujeme někoho jiného). Pak za mnou přilít Kary a jak malej fakan: Já chci fotku s Krakonošem ! žádnou nemám ! vyfoť mě s ním a otravoval tak dlouho, že jsem ho teda radši vyfotil. Kde se vzal, tu se vzal Tomáš z Brodu s kamarády a pak se objevil i Skicák a představte si - s manželkou ! Začali sme dohadovat co dál. Na vyjížďky nikdo z nás moc už není a tak mě překvapilo, že tentokráte všichni chtějí na vyjížďku. S Božkou jsme se rozhodli, že my nepojedeme a mrkneme se do Hronova k příbuzným a po cestě navštívíme Tridace ve Svatoňovicích.

Když jsme všechno obešli, byl čas na nějaký gáblík, tak se zapadlo do restauračky a pořádně jsme se nafutrovali. Mezitím se objevil zeťák s kámoši stejně jako v loni, špinavý jak prasata, protože zase jeli do Vrchlabí všude možně, jen ne po silnici. Začínalo zvonění, tak rychle zaplatit a šup do kostela, farář nebude čekat. Vyslechli jsme motlitbu a začali se pomalu trousit k motorkám. Potkávali jsme další známé, konečně jsme narazili taky na Mikeše s Dášou a pomalu jsme se chystali na výjezd. Na rozdíl od loňska, kde jsme za sebou vytáhli kolonu úplně jiným směrem, tak letos vyjíždíme jako poslední. Jak už jsem řekl, jeli všichni na vyjížďku, jen my s Božkou točíme jinam. V Úpici jsme se definitivně rozhodli, že zajedeme do Svatoňovic k Tridacovi, podívat se, co s ním je. Když jsme dorazili, tak nás přivítala Ivana a prohlásila, že Tridac vyrazil ráno taky někam na motorku a že neví kam. Pozvala nás na kafe a chudáka syna posadila na kolo ať letí do cukrárny pro zákusky, že přijela návštěva. Než jsme začali protestovat ať nikam nejezdí, tak byl zpátky s krabicí zákusků. Asi půl hodiny jsme pokecali, rozloučili se, poděkovali za pohoštění a vyrazili do Hronova. Zjistili jsme, že příbuzní jsou na výletě, tak jsme vyrazili do Zlíčka, podívat se na chalupu, kam za tři týdny vyrazíme na týdenní relax. Když jsme to omrkli, tak telefon. Volá Konis. Kde jste ? Domluvili jsme se tedy, že se sejdeme za Trutnovem na pumpě. Dorazili jsme a Konis s Mončou nikde. Za chvíli je vidíme, jak mažou z opačného směru. Konis opět roztančenej a rozesmátej, Monča opět před výbuchem. Nebudu popisovat co říkala Monča, mohli by mě za to zavřít a tak Konis vypráví: přijeli jsme a vy nikde, tak jsme jeli do Trutnova podívat se na pumpu směr Jičín (zapoměl na který pumpě jsme se měli setkat), pak pumpa směr Náchod a objeli pak ještě všechny pumpy v Trutnově. Když nás nenašli, jeli zase zpátky na tu první, kde jsme už konečně byli. Kdo zná Monču, ten ví, co takováto akce Konise s ní udělá. Konis jí pak koupil kafe, počkali jsme, až se Monča uklidní a pak když slibovala, že už je v klidu a bude se plně věnovat řízení vyrážíme směr Trutnov, Jičín k domovu. Protože už bylo dost hodin změnili jsme trasu, místo na Jičín směr Nová Paka a Semily. V Semilech zastavujeme v picerce, protože holky byly nasraný a vyhrožovali, že nám nedaj doma nažrat, tak jsme to zapíchli tady. Dali jsme večeři, koupili picu i naší babi a razíme už opravdu domů. Když jsme mazali z Brodu, tak jsme u hospody zahlídli Skicáka, zamávali si a to je všechno...

Najeli jsme 240 km

Giovany