Nenazvana

V pátek se stavil Míra, jestli v sobotu někam nevyrazíme. Byl jsem pro a tak jsem to dal na stránky aby o tom věděli i ostatní. Nikdo ale v sobotu nedorazil a tak jsme se dohodli na kolečku: Sobotka, Ml. Boleslav, Pekelné Doly a domů. V Desné natankujeme a přes Vysoké a Semily mažeme do Sobotky. V Sobotce na náměstí narváno, ale našli jsme v cukrárně místo. Povinná káva a místo zákusků zmrzlina, protože byl pařák. Asi půl hodinky posedíme a vyrážíme dále na Mladou Boleslav navštívit Boleslava. Úmlslně mu nevoláme, aby se zase nezapřel že není doma a kolem 11-té ho překvapujeme doma. Oči ještě zalepené jak právě vstával a za chvilku vykoukla i Sahara, kdo to po ránu vopruzuje. Bylo jim blbý nás vyhodit, tak tedy vstali a jestli si prý dáme kafe. Protože právě vstávali, bylo jasný, že Sahara nemá navařeno a z oběda asi nic nebude. (pozn. jestli to takhle vedou pořád, tak se nedivím, že má Boleslav žaludek a střeva v hajzlu... základem je přeci pravidelná strava !§!). Když jsme vypili kávu, pozval nás Boleslav do místní restaurace na zmrzlinu a pohár, převlíknem se tedy a jdeme. Zasedneme, objednávám zmrzlinový pohár a ono nic ! NEMAJ !!! dáváme tedy místo toho BORŠČ. Mezitím se Boleslaváci už probrali a že zavolaj ještě Lucku ať přijde a podívá se jak s náma vypekli, dorazila asi za 10 min. Nakonec vše dopadlo tak, že pojedeme tedy do jiný hospody a že pojedou s námi. Lucka mazala domů pro motorku a my se šli připravit.

Boleslav vytahuje motorku, Sahara se letí obléknout a namalovat, mezitím synátorovi nařídila ať si něco uvaří, že oni jedou na oběd do hospody a za chvíli jsme připravený k odjezdu. Ptám se: kam jedem ? to uvidíš ! Za chvíli nasedáme a jedeme pro Lucku. Zastavíme a ona nikde. Asi po čtvrt hodině vyjela s trvalou, namalovaná a nalakovanýma nehtama. Jestli to s holkama takhle bude i v Rakousku, tak se nikam moc nepodíváme, nebo si budeme muset vzít 14 dní dovolené. Konečně jsme vyrazili směr Jičín, Dětenice až jsme dojeli po polní cestě na docela pěkné místo Bučický Mlýn. Sice v hospodě taky nic neměli, k jídlu jenom nějaký zeleninový salát a to jsme kvůli E-COLI nechtěli riskovat, dali jsme zase jen kafe a k jídlu koupila Květa jedny lázeňské oplatky, který jsme jí stejně sežrali. Pokochali jsme se místem a teprve tady, jsem se rozhodl, že pořídím nějaké fotky a něco napíšu. Proto nemám žádné foto od začátku a ze Sobotky, protože jsem původně nic psát nechtěl.

Strávili jsme tu asi hodinku a domlouvali jsme to Rakousko. Boleslaváci nás doprovodili až do nějakýho Bousova, zajeli na parkoviště a ptali se jestli odsud už trefíme domů. Míra trvdil že on už trefí, tak jsem se na to spolehnul. Mezitím Božka zmizela do vietnamského stánku a za chvíli razí zpátky v sukni za 150 Kč. Tak se tedy rozloučíme s Boleslaví a vyrážíme k Turnovu. Už jsem začínal poznávat kde jsme, v tom Míra někam zatočí a za chvíli jsme zas v nějaký prdeli na poli u rozestavěného baráku. Tak tady budeme bydlet prohlásili Míra s Květou. Vesnice kde je 10 baráků, z toho 5 stodol a Mírokvětův rozestavěnej. Od rána jsme neměli nic v hubě, tak jsme se rozhodli, že zajedeme k blondýnce Jitce, která s náma nechtěla jet, protože vařili prasátko. Počítali jsme, že by mohlo ještě něco zbejt a tak jsme vyrazili na návštěvu. Asi v 18 hod. dorážíme na Smržovku. Byli jsme vřele přivítáni společností a i kousek prasátka zbylo.
V 19 hod už jsme zase byli doma. Najelo se 230 km, celý den vedro a kousek od Turnova na nás spadlo pár kapek, takže vejlet tak, jak má být.