Nenazvana

Konečně po týdením odkladu vstáváme v 6 hodin aby jsme v sedm vypadli z domova. Božka již týden dopředu vše zabalila a připravila a tak se nemusíme starat o balení, jenom vše připevním na motorky a můžeme vyrazit. V 8 ráno máme sraz v Mladé Boleslavi s Luckou a Lvem. Míra s Květou a hlavně Boleslav se Saharou kvůli kterým se tento zájezd měl pořádat se nemohli z vážných důvodů zúčastnit. Přesto si ráno přivstali a přišli nás v 8 hod. na pumpu vyprovodit, bylo nám jich moc líto, ale hlavně určitě jim. Není však všem dnům konec a tak to kvůli nim určitě rádi absolvujeme znovu někdy příště. Ráno při odjezdu z domova neprší a tak vyrážíme nalehko. Na Dlaskově statku jde Božka do nepromoku, ale já odolávám. Přesně v 8.00 vjíždíme s Božkou na benzinku v Boleslavi, kde jsou již všichni přítomni. Lucka se Lvem tam byli asi už od minulýho dne, protože sotva jsme přijeli nemohli jsme si dát ani kafe a už nás honili ať jedem. Narychlo se tedy loučíme se Saharou, Boleslavem a po shlédnutí počasí, těch tří co jedou se mnou jdu do nepromoku taky. Dnešní plán je: pokud možno dojet do Rakouska až na místo: tzn. na Kaprun. Vytrvale drobně prší, občas sprchne trochu víc a tak kousek před Strážným na pumpě vylévám vodu z bot a suším ponožky na zámkové dlažbě, která krásně saje vodu z ponožek. Jako jediný nemám návleky na boty. Protože ale déšť přestal, rozhodli jsme se, že to riskneme a těch zbylých 255 Km už dojedeme. Na Kaprunu jsme měli zajištěno ubytování v penzionu u našeho kamaráda Edy, který se těšil, že s námi druhý den vyjede a bude nás provázet. Ubytování bylo zdarma, což nám velice ušetřilo náklady a tímto tedy chci Edovi ještě jednou poděkovat ! Penzion byl prázdný. My s Božkou obsadili horní patro, kde jsme měli k dispozici apartmán o kterým se vám nezdá s přímým výhledem na ledovec. Lucka měla k dispozici vybavený dvoulůžkový pokoj se soc. zařízením a Lva jsme nacpali o patro níž, kde si vybral jeden z mnoha pokojů. To byly poslední 3 noci, kdy jsme se vyspali. Proč ? k tomu dojdeme posléze. Eda je náš bývalý zaměstnanec, který se uchytil a oženil na Kaprunu a po prvotních obavách, že se nám pomstí za příkoří, která jsme mu způsobovali jako zaměstnanci jsme nakonec byli překvapeni. Nejenom, že nás nevyhodil, dokonce nás ubytoval zadarmo a ještě se s námi bavil - to svědčí o tom, že jsme perfektní zaměstnavatelé.

Cestu jsem úmyslně zvolil mimo dálnice a tak aby jsme něco viděli. Jelo se přes Německo tzn. Strážný, Pasau směr Mnichov a do Rakouska jsme přejeli v Bad Reichenhall. Protože jsme jeli mimo dálnice, nekupovali jsme v Rakousku dálniční známku s tím, že ji koupíme později. Nakonec jsme ušetřili, protože jsme ji vůbec nepotřebovali. Do Kaprunu jsme dorazili v 18.45 a bez problémů nás dovedla na místo má skvělá navigace. Najelo se přesně 555 Km. Když jsme se ubytovali šli jsme na večeři do místní picerie, kde byla docela prdel s ožralou servírkou a to jak s objednáním jídla, tak hlavně při placení. Klika byla, že za náma přišel Eda, ale jinak dobrý.

Den 2. 31-7-2011

Na 9 ráno jsme byli domluveni s Edou, že vezme ještě dva své kamarády (svého šéfa a jeho manželku) a absolvuje se Grossglockner plus takové menší kolečko. Ráno tedy vstaneme, Božka udělala snídani ještě za zásob z Česka, pomalu se probouzíme a čtvrt hodiny předem už Eda stepuje před penzionem a domáhá se vstupu. Tak ani nedojíme a letíme dolů s kalhotama na půl žerdi, s kartáčkem v hubě a toaletním papírem vlajícím z trenek. Nakonec jsme odjeli stejně pozdě, protože kamarádi dorazili přesně na čas a pak jsme museli ještě čekat, než Eda s Luckou dokouří. Dorazili jsme všichni na mýtnici na slavné Grossglockner strasse, zaplatili každej 19 éček kromě Božky, který to "zaplatil" Eda protože měl jednoho volňáska. Za mýtnicí jsem převzal velení, protože to zde znám jak své boty, dokonce lépe, než naši rakušáci, kteří poslouchali mé fundované výklady na zajímavých místech. Klasika: výjezd a zastávka na Edelweis spitze 2 500 m.n.m pokračování na France Josefa, pohled na Grossglockner (3 798 m.n.m.), káva a kuche v kavárně, pozorování svišťů a za chvíli svištíme dolů. V půlce cesty odbočujeme na Heiligentblut a velení přebírají místní. Vůbec nemám ponětí kudy nás to vedli, ale bylo to bezva. Mazali jsme někam na Lienz, ale pak jsme uhnuli a bezvadnejma uličkama, serpentiny, do kopce, s kopce, nádherný panoramata, najednou jsme v Itálii, pak zas v Rakousku, zkrátka bezva cesta. Přechody do Itálie jsem na mapě nenašel a nenašla je ani moje skvělá navigace, takže jsem usoudil, že se jedná o pašerácké stezky. Zajímavostí byl přechod z Itálie do Rakouska, kde v lese byl semafor na kterým 45 min svítí červená a jen 15 min. zelená a proto u něj byla hospoda aby jste si něco dali při tom čekání. Den utekl jako voda, k večeru přijíždíme do Kaprunu. Najelo se 370 Km. Večeře krátký pokec a jde se na kutě. Ráno máme v plánu krátkou vyjížďku, zvolil jsem Krimmelské vodopády a zpět cca.110 km.

Den 3. a 4. 1 - 2.8-2011

Protože už se sežrali všechny zásoby, kdo první vstane, dojde ráno do vsi pro pečivo a něco k snídani. Odnesla to Lucka. Počkali jsme v pelechu až vše připraví na stůl, pak pískla a už jsme seděli u stolu. Po dvou náročných dnech, kdy jsme ujeli spoustu km jsme potvrdili krátkou oddechovku, pouze na Krimmel. Ani nevím v kolik jsme vyjeli, ale za chvíli jsme byli u vodopádů. Nešli jsme do parku, ale jeli jsme dále a prohlíželi jsme je z protějšího kopce, kde jsou vodopády jako na dlani. Dostali jsme se až nahoru k mýtnici a měli jsme se zase vrátit. Protože ale bylo málo hodin, nabídl jsem ostatním, že bychom se mohli zajet podívat ještě na ledovec Hintertux, na mapě to byl kousek a pak se vrátit druhou stranou přes Kitzbuhel a Mithersil. Všichni jsme si to odsouhlasili a pak mi došlo, že se podíváme na místo, kde Božka bourala. Zaplatili jsme 4 éčka a mazali přes mýto. Ten kousek na mé mapě z roku 1961 činil 70 km tam a 70 km zpět t.j. 140 ! Nic to ale nezměnilo na tom, že když jsme stáli na konečné pod Hintertuxem, byl to hezký pohled. Bylo už dost hodin, tak tedy pomažeme domů. Byli asi 4 odpoledne a my ještě neměli nic v hubě. Zastavili jsme asi u tří hospod, ale v této oblasti milionářů se drobný podnikatel z čech nenají. Museli jsme tedy sjet až dolů a tam něco najít. Místo, kde Božka bourala jsem nenašel a kolem 20 té zastavujeme v docela slušné hospodě a dáváme první jídlo ! Nakonec to byl pořádnej záhul: 320 Km a vrátili jsme se ve 23.30 hod ! Zítra bude OPRAVDU odpočinek prohlásila Božka, tak se dohodlo koupání v jezeře v Zell am See. Jak se rozhodlo, tak se stalo. Ráno jsme si pospali, bohatě se nasnídali a vyrazili k jezeru. Počasí nádhera, určitě přes 30 st. ale voda tak 18 st. Našli jsme pěkné místečko, čistá průzračná voda, poblíž bufet, prostě nebylo co řešit. Koupali jsme se, dali si v bufetu něco na zub a den docela rychle utekl. Navečer jsme se stavili v mexické restauraci na večeři dojeli domů a bylo hotovo. Najelo se 38 km !!! to není překlep !

Den 5. 3.8-2011

Ráno vstáváme brzy, protože nás čeká jízda do Itálie. Aby jsme jen tak nejeli, tak vybíráml zajímavou trasu, která ovšem zabere 2 dny. Nepochybuji, že po cestě ubytování najdeme. Naplánuji trasu tak, aby jsme jeli stále v horách a dolomitech. Mittersil, tunelem na Lienz a dále přes Plocken P. na Tolmezzo (parádní točky), Comeglians, Cortina D Ampezzo a pak někde sehnat ubytování. Cesta parádní. Zastavili jsme si na kafe v hospodě, počasí horko, kde to bylo zajímavý tak jsme se kochali, pak jsme si dokonce kafe i vařili na cestě no prostě nebylo co řešit. K večeru projíždíme Cortinu d Ampezzo a začíná se zatahovat. Hledat tady ubytování ? nesmysl, nejlacinější auto které tu najdete je Ferrari. To jsem ale netušil, že před námi je zrádné Passo Giau 2320 m.n.m. Ochladilo se, zatáhlo a my stoupali vzhůru do mraků. Levá střídala pravou vracečku a asi 2 km pod vrcholem vidím ceduli Zimmer frei 200 m vpravo. Otočím to tam a dobrý, vidím farmu. Když jsme slezli z motorek, tak jsme se stále kývali z leva do prava z těch zatáček a až po chvíli to přešlo. Vlezu dovnitř, tam dvě hezký mladý holky tak pravím: Have you place ? Yes, OK ! and price ? 50 euro one person, one night. Sedl jsem na prdel. To nedáme, tak nám udělali alespoň dobrý italský kafe a když jsem koukl na naše holky, tak ty toho měli plný kecky. Dost se ochladilo a nám zbývali ještě dva kiláky na vrchol Pasa a bůhví kolik ještě dolů. Ukecávám italky ať nás nechaj přespat ve chlívě s dobytkem, který se zrovna vracel z pastvy, ale stejně by to vyšlo jako v hotelu PUP ve Varech. Nedá se nic dělat musíme jet, dokud je trochu vidět. Na vrcholu není nic vidět a i kdyby bylo, tak to nikoho nezajímalo. Sjíždíme dolů a začíná pršet, je zle, stmívá se, nikde nic a prší, musíme se ubytovat. Konečně přijíždíme do nějaký díry, ale vidím HOTEL. Zastavuju a letím tam, ostatní čekají venku, tak se schovali pod stromy a začíná slejvák a padaj kroupy. Já zatím dohaduji anglicko - německou italštinou 4 místa na spaní, ale je totálně plno. Hoteliér pak ještě někam volal, ale taky plno. Když jsem se podíval ven a viděl ty tři jak stojí v tom chcanci pod stromama, museli jsme se ubytovat ať to stojí co to stojí, tady to ale nešlo. Hoteliér mi poradil kam jet a tak vyrážíme. V další vesnici letím do dalšího hotelu, plno. Zase poradili, zastavil jsem u Penzionu, plno až konečně po 4 km NÓBL HOTEL - letím tam. Zde nebyl problém s angličtinou. Takže místo měli a dokonce jsme si mohli vybrat. Dvoulůžkový pokoj 130 éček se snídaní, nebo čtyřlůžkový za 160 éček to už jsem dal bez snídaně. Začalo bouřit, blesky jeden za druhým a tak nebylo co řešit jdem do toho. Vytáhli jsme každej 40 euro a odebrali se na pokoj. Čekala nás společná noc, alespoň ve slušně vybaveném pokoji. Spustila se průtrž mračen, bylo jako ve dne, protože šel jeden blesk za druhým a zaplať pánbůh za tento hotel. Nějakou dobu trvalo než jsme se všichni vystřídali v koupelně, ještě jsme chvíli poklábosili a hromadně zalehli každý na svou postel. Nálada byla na to co jsme zažili až obdivuhodně optimistická a než jsme zalehli tak jsme se pěkně "řáchali". Optimismus vydržel pokud Lev neusnul. Hromy byly proti chrápání Lva pouze ozvěnou. Božka každých 5 min. mlaskala, ale moc to nepomáhalo, přemýšleli jsme, jestli nevezmeme spacáky a nelehneme si před dveře na chodbu, ale byli jsme tak utahaný, že jsme přeci jenom usnuli.

Den 6. 4.8-2011

Ráno vstaneme do nádherného rána. Italské nebe, mouchy padají vedrem a my nakládáme bágly na motorky. Vyrazíme za vesnici, vyndaváme vařič a holky připravili snídani. Protože jsme večer projeli průsmyk Giau a nic neviděli, navrhuji, že tam znovu vyjedem a uděláme nějaký fotky. Holky to zamítly ale Lev mě v tom nenechal. Tak vyrazíme nahoru a holky čekají až se vrátíme. Prý máme jet pomalu a rychle se vrátit. Vyjeli jsme nahoru a objevili nádhernej pohled na okolní krajinu. Beru kameru a natáčím, abych holkám ukázal kudy jeli a o co přišli. Pak Lev nasadil mojí kameru na svou motorku a celý sjezd dolů jsme natočili. Holky byly v očekávání, tak zabalíme prostírání a razíme na Gardu. Přidělám navigaci a nic ! Nešla do ní šťáva ! Jak jsem včera večer domlouval v hotelu ubytování, tak v tom dešti do ní NACHCALO !!! No nic, musel jsem ač nerad pověřit Lva vedením kolony, protože on měl navigaci která na rozdíl od mé fungovala. Najednou byl vedoucí někdo jiný než já a už to začalo. Sice se se mnou nejdřív poradil kam, ale pak se na mě už ani koutkem oka nepodíval. Funkci měl tentokráte on a já byl podřízený. Začal jsem holky popichovat, aby jsme mu něco provedli a prostě jsem dělal zle. Bylo to houby platný, až na Gardu si funkci udržel. Chtěl jsem mu dokonce navigaci sebrat, ale nevyšlo to, hlídal jí jako oko v hlavě ! Moc dobře věděl, že na ní záleží, kdo bude mít funkci. Bylo před náma 234 Km a po předchozí zkušenosti s hledáním ubytování chceme být na Gardě včas, aby jsme něco našli. Jelo se vcelku v pohodě, zastávky na kouření a WC a za chvíli se před námi objevilo jezero. Nějaké foto a sjíždíme z kopce dolů. Že tam fouká jsme věděli, ale takhle ? fučelo jak prase. Jedeme tedy po levém břehu od Trenta a zastavujeme u každého kempu, který vidíme. Já lítám jak pošuk na každou recepci, protože vedoucí nařídil ať to jdu zjistit, hlavně za kolik. Sám čeká na svém BMW jako paša jaké zprávy mu přinesu a pak rozhodne: "Jedem do dalšího, tady je draho" ani se na mě nepodívá, natož poděkovat !?! Přemýšlím jak ho funkce zbavit, ale pořád jsem na nic nemohl přijít. Nakonec asi v prostřed jezera v obci Benaco kousek nad Gardou jsme dorazili do kempu "OLIVETI" kde se našlo místečko pro tři stany a 4 motorkáře. Příjemná vedoucí se ptá odkud jsme, pobavíme se anglicky o tom jak je krásná Praha a pak se ptáme na cenu i když před námi ceník visel. Chvilku přemýšlela a pak řekla: pro všechny 76 euro. Říkám jí tedy: na dvě noci 150 ? Ona: né 76 ! Nechtěl jsme tomu věřit, že to myslí vážně, ale nechal jsem to tak, že kdyby to bylo i těch 150, tak to jde. Kemp standartně vybaven sociálkama na italy dost dobrý, bufet se základním zbožím, kde se dalo posedět do noci a popíjet. Když jsme do kempu přijížděli, tak na digi ukazateli byla teplota vzduchu 40 a teplota silnice 42 st.! a to bylo kolem 19 té hodiny. Ani jsme nestavili stan a lítli jsme hned do rybníka Lago di Garda, který mělo teplotu vody, podle mě cca. 25 - 27 st. Krásně jsme se zvlažili asi hodinku a pak teprve jdeme stavět stany. Motorky jsme měli pěkně u stanů, takže jsme mohli spoustu věcí nechat v kufrech. Protože výjimečně jsme se stavovali na obědě, tak večeře nebyla. Sedli jsme do bufíku a v plavkách se seděli až do půlnoci, popíjeli pivo, Lucka kouřila a krandali jsme. Když jsme šli na kutě, tak nám došlo, jak strategicky umístil Lev svůj stan. Přesně doprostřed mezi nás a Lucku, aby jsme z toho měli všichni něco. Bylo jasný, že se nevyspíme, pokud neusneme dřív, než Lev. Navrhnul jsem tedy holkám, že kašlem na hygienu a až půjde Lev do umývárny, rychle ulehneme a pokusíme se usnout. Bohužel nestihli jsme to a tak když Lev zase začal chrápat, vylezeme my s Božkou i Lucka ze stanu a jdeme se v klidu osprchovat, vyčistit si zuby a pak ještě posedíme dokud neodpadneme. Odpadli jsme a probudili se ráno do parného dne.

Den 8. a 9. 6. - 7.8-2011
V noci jsme přežili bouřku podobnou jako na Giau pasoo. Stany vydrželi a nebylo slyšet Lva, takže jsme se relativně dobře vyspali. Opravdu jsme již večer zaplatili za kemp 76 euro všichni dohromady za dva dny a rozloučili se s vedoucí kempu. Ráno odjíždíme brzy, už v 7 hod. V 6 hod. vstáváme balíme a v sedm hned jak otevřeli bránu vyrážíme k domovu. Čeká nás přes 900 km a tak plán zní: 2 dny. Zatáhlo se a začalo drobně pršet, to je přece jasné: jedeme domů. Po 50ti km opět jasno a vedro. Valíme to nejkratší cestou do Rakous a to přes Trento na Brenner. Po dvou zastávkách jsme na Brenneru. Chvíli se zdržíme a jedeme dál. Další zastavení bylo na vyhlídce, kde je vidět dálniční most na Brenner. Děláme nějaký to foto, když z ničeho nic někdo skáče z mostu. Nejdřív zděšení, pak úleva. Byl na gumě a když po chvilce skočil další, byli jsme v klidu. Dále pokračujeme na Insbruck, prohlížím svůj oblíbený skokanský můstek, který jsem s Kukym objel několikrát dokola a razíme mimo dálnici směr Munchen ! Teď už zastavujeme průběžně na odpočívadlech. V německu jdeme na dálnici a upalujeme jak diví. Neomezená rychlost dělá svý. Když mě ve 160 předjíždí Božka zalehnutá jak Valentino Rossi a Božku navíc předjíždí Lucka jako Stonner, akorát nezalehnutá s hubou nafouknutou jako králíček Duracel, protože nemá za co zalehnout (nemá plexi), řekl jsem si, za chvíli jsme doma ! Jenže holky pouze testovali závodní stroje a za chvíli si zase jeli svých 130 - 140. Všichni víte, že po dálnici je to nezáživné, tak proto se ani nic moc po cestě nedělo. Ptal jsem se Lucky: kolik jsi tam měla, když jsi předjížděla Božku ? Začala poskakovat a jásat 200 !!!!!! Kecá prohlásil Lev, jela jen 196 protože jsem jel za ní a navigace ukazuje přesně ! Jako by jste jí vzali hračku, hodila zkroušenej ksicht a až do čech nepromluvila. V 19.30 jsme na Sv. Kateřině. Božka toho má plný kecky a zbývá ještě přes 300 km. Podle plánu jdem se ubytovat. Lev a Lucka se tak těšili domů, že se rozhodli, to už dojedem. Tak jsme se tedy srdceryvně rozloučili, Lucka na nervy, že nechce trhat partu a tak jsme ji museli několikrát ujišťovat, že nám to opravdu nevadí až teda se slzami v očích nás opustila. S božkou jsme vlezli do penzionu a za 900 stovek jsme zalehli. Motorky byli ve stodole, takže jsme se nebáli, že je někdo ukradne.
V 7 ráno vstáváme, zabalíme a razíme domů. Je zataženo, ale neprší. Řekli jsme si, že uděláme zastávku v Boleslavi a zastavíme se u Lucky na kafe. Tak jsme učinili. Nechali jsme si udělat drahý kafe Dolce gusto a mezitím jsme do počítače stáhli fotky, takže jsem měl Lucku z krku. Petr s náma poseděl, protože Tour de France už skončila. Chceme odjet, koukám Božka má vydojenej řetěz. Požádal jsem Petra o nářadí, nejdřív nevěděl co chci, pak ho přines. Všechno v chromu, evidentně nikdy nepoužitý. To vozím na kole povídá. Ukázal jsem mu k čemu se to používá a byl spokojen, protože už věděl na co to je. Napnul jsem řetěz a nasedám, že pojedeme. Pak najednou Petr povídá: neměla by se utáhnout tahle matka? Doprdele... já napnul řetěz, ale centrální matku jsem nechal povolenou a závlačka ležela na zemi. To se mi stane tak maximálně jednou za deset let !!! V Turnově nás chytnul pěkný chcanec, který vydržel až do Tanvaldu. Přijedeme domů promoklí, ale spokojený.

Hodnocení zájezdu:

Božka trvá na tom, abych sdělil, že alespoň pro holky to byl adrenalínový zájezd. Tolik km nikdy nenajeli, jízda v noci, v dešti s kroupama, ubytování nejisté, do kopce, z kopce, zatáčky, vedro, zima, průjezd mrakama, jídlo jednou denně, zpravidla večer, no prostě zažili vše, co se na motorce dá zažít. Dá se konstatovat, že tímto je můžeme zařadit mezi zkušené motorkáře. I když jsme zažili dvě bouřky, byly v noci a přes den bylo počasí paráda.

Pozn. shánění ubytování na BLINT je dost o hubu. Může to vyjít, nebo také nemusí. Na Gardě se nám to povedlo, ale den před tím ne. Spát ve slejváku, v bouřce když padaj kroupy někde pod širákem no nevím... Radši jsme šli na hotel za 1000 kč na osobu a to je to, co se pak nevyplatí.

Parta: Na Božku už jsem zvyklej a co se týká zbývajících dvou členů ?

Lucka: nenáročná, poslušná, neotravuje, kouří jen když jí dáme svolení, domácí typ (došla na nákup, připravila snídani). Nebyl s ní jediný problém. I když jí všechno bolelo, nic neřekla, neopruzovala... DOPORUČUJI jí na takové výlety bez výhrad.
Lev: na to, že je to "Baworák" to s ním docela šlo. Někdy otravuje protože chce neustále vědět kam to jedem, kdy tam budeme a co mu mám říct, když to sám nevím. Jinak zodpovědný, pomáhal mi hlídat holky, ale jen do té doby, než převzal funkci vedoucího, kvůli mé rozbité navigaci. Pak jsem vzadu hlídal já a od té doby jsme se nenajedli, pouze jednou denně a Lucka si moc nezakouřila. Chudák za 8 dní vykouřila 2 krabičky - to já bych měl 2 krabičky na den.... DOPORUČUJI

Najelo se celkem přesně 2 964 km.

Den 7. 5.8-2011
Vstáváme do vedra, čerstvé pečivo, snídaně, koupání. Dohadujeme na odpoledne vyjížďku okolo jezera. Odhaduji to na 50 Km takže brnkačka a navrhuji Božce, že ji vezmu na tandem a ona bude točit video - souhlasila. Kolem poledne vyrážíme v kraťasech a tričkách teplota tak 35 st. Po ujetí 2 km se dostáváme do zácpy. Padli bychom vedrem, tak předjíždím kolonu a ostatní za mnou. Protože to byla obousměrná silnice, vypadalo to místama o fous, ale dostali jsme se z toho. Slunce pralo a začínáme litovat, že nejsme u vody. Sice jsme u ní byli, ale nedalo se nikam sjet. Nutno podotknout, že od večera neměla Lucka cigára protože v kempu neměli. Vydržela celý dopoledne nehulit, ale když jsme vyrazili, tak mě pověřila zastavit někde na pumpě a koupit. Zastavuji u tří pump, ale nikde cigára nevedou. Začínám oceňovat prozřetelnost, že jsme přestali kouřit, neboť stát se to mě, tak už dávno by byla zástava dechu, někoho bych zabil, na všechny byl hnusnej atd. Lucka nic: i když měla absťák jako prase, byla stále příjemná. Zkrátka na Gardě nekoupíte cigára a hotovo. Máme najeto 50 km a jsme zhruba v jedné třetině cesty. Zase jsem to nějak neodhadl a vypadá to, že zase přijedem pozdě a já to opět schytám. Asi ve 4 odpoledne zastavujeme na jídlo. Menu please pravím. Myslel jsem jídelní lístek. Sí menju OK a paní odběhla. Za chvíli to začalo: Jeden talíř a na něm 5 hovězích plátků, druhý talíř brambory, třetí talíř nudle, čtvrtý talíř, 4 ks vepřového, další talíř 4 ks nějaký maso (později vysvětleno: králík údajně) a další... Čuměli jsme jako tága co se to děje. Zarazím paní v nošení a snažím se jí anglicky vysvětlit, že jsme si to neobjednali a ona že prý jo ! Po chvilce vysvětlovaní se vše ujasnilo. Chtěl jsem menu, chtěl tak co ? To co nám přinesla bylo NENU pro 4 osoby, takže měla pravdu, že jsem to objednal. Ptám se tedy, co nás ta sranda bude stát ? 10 euro pro každého - upozorňuji vás, že jsem si oddychl. Kromě toho co jsem už vyjmenoval, patřilo do tohoto menu i 4x půl litrová voda, káva, a ze švédského stolu, jste si mohli vybrat saláty a různé myšmaše a já nevím co všechno. Při představě, že v Rakousku jsem měl za 10 euro picu - no řekněte, co chcete řešit. Nažrali jsme se jako pašové, pobavili se s příjemnou paní vedoucí, při odjezdu jsme si podali ruku a libovali si, jakou máme přecijenom kliku. Důležitá pozn: paní vedoucí kouřila. Božka rukama, nohama a hlavně česky vysvětlila paní vedoucí, že Lucka neměla celý den v hubě a když paní po chvíli pochopila co po ní Božka chce, vytáhla né jednu, dokonce ani tři, ale dvě cigára, který Lucce zdarma věnovala. Lucce málem vypadli oči z důlků, ani nepoděkovala a už měla obě cíga v hubě. Jedno jsme jí vyrvali, ať si taky nechá na potom. Úplně jsem jí chápal, já bych byl už dávno mrtvej. Paní nám pak poradila, kde cigára koupit. Navečer jsme v kempu a protože i večer je 29 st. jdeme do vody. Samozřejmě jsem to schytal, protože jsme najeli 147 km. Na večer jsme se vypravili do vsi, poseděli v zahrádce u moře, dali si lasaně a užívali si poslední den v tropech.