Zavírání šoupátek Hostiné 2.10.2010

V týdnu se hovořilo, že jsou šoupátka ale nikdo se neozýval. Řekl jsem si, že konečně budu dělat něco doma. Blíží se zima, je potřeba uklízet a zazimovávat. Jenže někde ve čtvrtek volala Monča, že už je nadržená a že chce jet, protože také jim končí pojistka a už by se nesvezla. Pak se ozval ještě Tomáš a Boleslav a tak bylo jasné, že doma zas nic neudělám. Všichni mi závidí Božku, protože nebejt jí tak nám spadne barák na hlavu. Zůstala doma a makala. Sraz v sobotu v 9 ráno. Předpověď dobrá, ale ráno bylo kolem 0 st. První přijel Boleslav a přivezl i Renatu. Protože byli zmrzlý a nemohli sundat nohy ze stupaček zajeli k baráku a opřeli se i s motorkou o zeď aby nespadli. Božka jim donesla horký čaj na motorku a pak teprve slezli. Ulámali rampouchy od nosu, sedli na sluníčko a za chvíli pozdravili. Pak dorazili i ostatní, Monča, Konis, Tomáš. Šoupátka byly od 13 hod. tak jsem navrhnul, že v pohodě dojedeme do Úpice, alespoň se projedem a pojedeme s Úpičákama na sraz. Nikdo nic nenamítal a tak vyrážíme. Zastávka v Hrabačově a Tomáš navrhnul, že pojedeme přes Jánské Lázně, abychom ukázali Boleslavákům jak je hezky na horách. Začal vysvětlovat jak se tam dostat, jako bych to neznal. Řekl jsem, že kolonu povedu já a Tomáš prohlásil: „tak toho jsem se obával“.

Aniž jsem kouknul do mapy, bylo mi jasné kudy jet, už jsem tam několikrát byl. Navigaci jsem tentokráte neměl, protože tady všude to známe jak svý boty. Tolikrát jsme bloudili, až jsme se to naučili. V pohodě dojíždíme do Jánských Lázní a trefil jsem to napoprvé. Zastavujeme na parkovišti, děláme chytrý, ukazujeme „nížiňákům“ lanovku, koloběžku a velký kopec. Je 11 hod. a tak vyrážíme do Úpice, abychom stihli úpičáky, kteří mají odjezd ve 12 hod. Pařilo slunce a Renata stále v nepromoku si libovala, jak je jí příjemně. Ještě jedna zastávka za Trutnovem na cigárko, kde mezitím Boleslav zkoušel na polní cestě jestli má opravdu enduro, nebo cross. Vůbec mu nevadilo, že tam byl zákaz jako prase ! Před 12 tou dorážíme do Úpice, rychlé přivítání, pár fotek a razíme všichni pohromadě do Hostiného. Půlka náměstí rozkopaná, takže na druhé půlce byly všechny motorky seřazeny v několika řadách. Všichni chodili v tričku a tak Renata, protože nechtěla vypadat divně, konečně shodila nepromok. Pozdravili jsme se s dalšími přáteli, okoukli motorky a stejně jako posledně jsme se rozhodli že nepojedeme v koloně ale sólo a stavíme se na oběd. Stejně jako posledně, stavili jsme se v hospodě U Tří Jasanů.

Zde se rozhodlo, jak se bude přezdívat Renatě. Když m.j. vyčetla Boleslavovi: „Proč sis zrovna našel partu motorkářů z hor, a né třeba ze Španělska“ prohodil Tridac: „Pojďme jí říkat SAHARA“ bylo rozhodnuto (odteď pouze Sahara). Jak je vidět i na fotce, sundala si na chvíli i bundu, aby dala najevo, že co píšu není pravda, ale hned po focení se zase oblíkla. Bezva hospoda, kde je naprosto zbytečný jídelák a nervy co si vybrat, byla knedlíčkové polévka a guláš, nic jiného, takže dáváme všichni. Nezbytná polední káva a dohodlo se, že se pojedeme podívat na dojezd do Pecky. Tridac se rozhodl, že to vezme už domů za manželkou a Tomáš že pojede kus s námi a pak to vezme někam za kámošema. Bylo nutné zjistit, kudy do Pecky. Tomáš s Tridacem radí kudy, ale pro jistotu s Konisem vyndaváme mapu a to Tomáš už nerozdejchal neboť prohlásil: „A je to tady !“ Utvrdili jsme se s Konisem, že už víme kudy a někde kolem 14.00 i s Tomášem vyrážíme na cestu do Pecky (hlavně nesmíme na Vrchlabí 3x upozorňoval Tomáš), copak jsme blbý ? prohlašuji a vedu kolonu do Pecky. Ani to moc dlouho netrvalo, jedu stále po hlavní když slyším troubení a v zrcátku vidím jak Tomáš odbočuje na vedlejší. Boleslav, který jel poslední za Tomášem mu mává na pozdrav a jede za námi. V tu chvíli mi došlo, že jsem to zvoral, jel jsem na Vrchlabí. No otáčet se nebudem a jak to bude možné tak to někde stočíme na Pecku. Konis mě dojel, prones něco o debilech, ale co, já jsem šéf. Konečně tu byl opět náš známý motoklub a naše tradice, proč jet přímo, když to jde oklikou. Tomáše jsme už nenašli a do Pecky jsme dojeli zrovna když všichni odjížděli. Stihli jsme prohodit jen pár slov, zamávali jsme a zůstali v kempu skoro sami.

Jestli zůstalo v kempu 30 lidí tak je to moc. Poslechli jsme si kapelu, která si hrála sama pro sebe a konstatovali jsme, že se to tentokráte organizátorům asi nevyplatilo. Skoro všichni odjeli. Strávili jsme tam asi hodinku. Sahara na houpacím koni trénovala jízdu na motorce, hlavně projíždění zatáček a instruktor Konis jí názorně předváděl jak to má dělat, na druhém koni. Pak už jsme se tam nudili, tak vyrážíme na Novou Paku, kde se rozloučíme se Saharou a Boleslavem. Oni na Jičín, my na Lomnici. Pro jistotu vedl kolonu Konis, protože, nevím proč, mi nevěřil. S jednou zastávkou na cígo dorážíme domů. Sháníme Božku, pískáme, chceme čaj a Božka nikde. Za chvíli se objevila v montérkách, špinavá jako prase, že zrovna skončila na druhým baráku s úklidem. Ani Monča si nedovolila jí říct o čaj !!! Protože by asi dostala pěstí… To jsem trošku přepísk, ale kdybych jí řekl ať udělá čaj, tak by nejspíš řekla ať ho jdu udělat sám a tak jsem dělal mrtvého brouka. Je jasný, že u Konisů už kafe nikdy nedostanu.

 

Bezva sobota a uvidíme jestli ještě letos vyjedeme

 

Giovany