Zpráva z návštěvy podzemní továrny v Jánské u České Kamenice dne 26.6.2010

Jako jediní zástupci tanvaldského motoklubu jsme přijali pozvání libereckých na prohlídku podzemní továrny v Jánské. Sraz byl v 9 hodin na pumpě v Liberci. S Mírou jsme přijeli jako první a když jsme viděli, jak je ve směru, kterým chceme jet černo, byli jsme trochu rozpacích. Zavolala jsem tedy rodičům do Cvikova, jaké je tam počasí. Naši mě ubezpečili, že je tam hezky a neprší. Po chvíli se začali sjíždět i ostatní. Sešlo se nás 11 motorek. Vedení kolony bylo svěřeno zástupci z Liberce. Nemůžu si vzpomenout na jméno ale to přeci není tak důležité. Vyjeli jsme směr Česká Kamenice a bylo dohodnuto, že zastavíme v Kamenici na pumpě. To pro případ, že by se někdo ztratil. U pumpy jsme zjistili, že se nikdo neztratil a že máme být za 10 minut v Jánské, kde byla objednaná slibovaná prohlídka. Naivně jsem si myslela, že vedoucí ví, kde Jánská leží a že tam za těch deset minut budeme. Když jsem ale minuli i poslední logickou odbočku na Jánskou a přijeli až do Huntířova u Děčína, začala jsem pochybovat o kvalitě vedoucího zájezdu. Huntířově jsem nakonec odbočili a jeli konečně na Jánskou. Myslela jsem, že už konečně dojedeme k cíli. Jenže po zhruba kilometru za cedulí Jánská jsme otáčeli motorky

a jeli jinam. Naštěstí nám a dalším třem motorkám ostatní ujeli a tak se Kary zeptal, kde ta továrna vlastně je. A světe div se. Vrátili jsme se zpátky do Jánské, kde zhruba po dvou kilometrech byl vstup do podzemí. Na poslední chvíli jsme se připojili ke skupině lidí, která již vstřebávala rozsáhlý výklad o historii této továrny. Jedná se o muzeum koncentračního tábora a  podzemní továrnu z II. světové války - Rabštejn Janská. Expozice je umístěna v jednom z podzemních systémů, popisuje historii Rabštejnského údolí. Labyrinty podzemních chodeb jsou dlouhé 4500 m. Štoly byly raženy za II. světové války vězni koncentračního tábora v letech 1944-1945. Firma WFG Bremen zde vyráběla části letadel Junkers, Messerschmidt a vrtulníky FA 223. Budování podzemní továrny si vyžádalo několik desítek životů vězňů koncentračního tábora Rabštejn. Abych nezapomněla. Ta větší část skupiny přijela asi půl hodiny po nás a bušením na vrata se domáhala vstupu. Hodný pan  průvodce jim nakonec otevřel a vzal je na milost.

Prohlídka trvala od 10 hod do 13 hod. Po tomto zjištění jsme všichni dostali hlad a jeli na oběd do nejbližší hospody. Hezky jsme se usadili ale po zjištění, že nemají nealkoholické pivo ani desítku pivo, Kary prohlásil, že jede jinam. Já s Mírou po zjištění že není ani točená kofola jsme jeli taky. Ostatní zůstali. Vyjeli jsme směr Chřibská s zastavili ve Všemilech u penzionu Kinský dvůr. Nabídka slibovala dobré jídlo a bohatý sortiment různý piv. Jenže zde asi neměli rádi hosty a tak po akademické čtvrthodince, kdy nás obsluhující jen pozdravil ale nesnažíl se nás zeptat, co bychom si dali, jsme se zvedli a zase jeli jinam. To už jsme cíleně zamířili do Jetřichovic a výtečně se najedli ve vyzkoušené restauraci Dřevák. Po dobrém obědě nás Kary pozval na kávu do zajímavé hospůdky za Pihelem. Přesné místo raději tajíme, protože tam dávají kávu gratis a jsou tací, kteří by toho mohli zneužívat.(např.: Kuky nebo Giovany) Po kávičce, tatrance a švestkovém pivu, jsem vyrazili k domovu. Kary se odpojil v Osečné a my jeli do Alšovic.

 

Mírokvět

 

P.S. Zprávu vypracovala Květa za podpory Míry a zpráva není cenzurována: Giovany