Ratibořice

14.6.2009

Je ráno, Kuky píše, že nikam nejede a tak jsme domluveni s Mírou, že se setkáme v Jilemnici. Připravuji motorky a objevila se Monča bez motorky a za chvíli Konis na motorce. Na dotaz proč taky nejedeš, odpoví Monča, že jí Konis večer nedal, tak na něj se..e. Razíme tedy já, Božka a Konis do Jilemnice, kde se setkáme s Mírou a Květou. Vřelé přivítání, několik nanuků a cigár a razíme na Úpici, kde máme v 10 hod. sraz s kamarády. Kolem 9.30 zastavujeme v Rudníku na kafe. Je jasný, že do 10 ti v Úpici nebudem. Popíjíme kávu a v tom kolem projel Kuky, dokonce se na nás i podíval, ale nezastavil, upaloval do Úpice na seřadiště. Volám tedy Jardovi ať na Kukyho počkají a pak nám jedou naproti. V klidu dopijem a razíme. V Trutnově na nás čeká Jarda a Tridac, ale Kuky nikde. Jarda asi přeslech, že na něj mají počkat. Voláme tedy Kukyho kde je, no v Úpici na pumpě, tak se domlouváme kde má na nás počkat a Jarda mu to do telefonu podrobně vysvětlí. Ani jsem si nezakouřil a letíme na místo srazu, aby Kuky nečekal. Přijedem tam a Kuky nikde ! Tak se Jarda sebral a jel Kukyho hledat. Míra s Květou si vytáhli z peřiňáku deku a nebýt nás, tak by si to určitě rozdali. Po chvíli se Jarda vrací, ale sám. Voláme znova Kukyho: kde jsi ? V Trutnově, seru na vás, jedu domů, tak jsme si něco pomysleli a vyrážíme. Po cestě se zastavujeme u dalšího kamaráda Milana, abychom ho pozdravili a když nás viděl, tak nevydržel, sebral manželku, fofrem se převlíkli a razí s námi. Ve Rtyni zjišťuji, že jsme je někde po cestě stratili. Zastavujeme tedy na pumpě, že na ně počkáme. Zajeli jsme za pumpu a světe div se ! Vybafnul na nás vysmátej Kuky. Samá sranda až to Božku vytočilo a když jsme všichni říkali ať mu dá čočku, tak ho za to kopla do koulí, viz. foto !!! v galerii. Když jsme si to s Kukym vyřídili, tak jsme zjistili, že Milan nechal doma v tom fofru zapnutou žehličku, teda Milan nééé a tak se museli vrátit. Samozřejmě si cestu nechtěli nechat ujít, tak jsme na ně počkali a razíme konečně všichni pohromadě do Ratibořic k babičce na buchtu. Protože MKT ví prd kde jsou Ratibořice, tak byl velením pověřen místní rodák Tridac, který nás tam v pořádku dovezl. Už ve Rtyni vopruzoval Konis, že má hlad a že chce jíst, aby nebyl při exkurzi vysílenej. Kvůli němu jsme tedy zastavili asi 1 km před Ratibořicema v hospodě. Všichni jsme se nadlábli a úpičtí nás pak dovezli až na místo. Protože to tam znají, tak tady jsme se rozloučili, poděkovali za doprovod a zůstali jsme sami. Zapoměl jsem ještě na dva zajímavý detaily. Když jsme jeli z hospody do Ratibořic, tak jsme předjížděli kočár s , nebo s paní kněžnou, já nevím. Tridac, Konis a já jsme při předjíždění ubrali plyn, abychom neplašili koně, ale Jarda to osolil tak, že se kůň splašil až vlítli s kočárem do pole a kočí měl plné ruce práce, aby koně zkrotil. Když jsme pak dojeli na parkoviště a Tridac zastavoval, tak zapoměl včas vytáhnout nohy z klipsnů na stupačkách a málem hodil čenichovku. Podotýkám, že tohle by se mi nikdy nemohlo stát. Míra s Květou otevřeli skříně a ze šatníku vyndali letní oblečení. Vyrážíme na prohlídku a samo, že Míra s Květou nemohli nechat bez povšimnutí stánek se zmrzlinou. Prohlídka nám trvala asi hodinu, prošli jsme všechna podstatná místa jako je zámek paní kněžny, mlýn, Staré bělidlo a nevynechali jsme ani splav. Během cesty jsem poskytoval těm méně znalým fundovaný výklad a když jsem se otočil, tak za náma byla fůra lidí, protože Míra s Květou, když šel někdo kolem nás, všechny zvali ať se připojí, že má průvodce a je to zadarmo. Přemýšlel jsem jestli nemám výklad poskytovat taky v angličtině, protože tam určitě byli i cizinci. V pohodě jsme vše absolvovali a když jsme se vraceli k motorkám, tak jsme potkali toho kočího. Míra se šel zeptat, jak to dopadlo s tím splašeným koněm a ostatní jsme vzali nohy na ramena, protože jsme si říkali, že dostane přes držku, tak abychom to taky neschytali. Dobře to dopadlo, ošetřili jsme Mírovi šlehu bičem na zádech a razíme k domovu. Před Dvorem Králové zastavujeme na kávu a něco lehkého do žaludku. Jen Kuky neodolal místní tradici a dal si řízek s houskovým knedlíkem a zelí (hrozná kombinace). Když to sežral, tak se svalil jak balvan a usnul. Při placení se pak divně tvářil (to už ve Rtyni se ptal Jardy, jestli není někde poblíž směnárna, že potřebuje vyměnit český za český). Tady jsme se rozhodli, že zajedeme ještě do Ž. Brodu na jarmark, že se Kuky chce nechat vystřelit do vzduchu na gumě. Přesvědčoval všechny, že někdo musí jít s ním, protože tam musí být dva. Míra mu to slíbil, tak jedeme na Jičín. Po cestě ještě jedna zastávka na pumpě, Míra koupil brambůrky, zalez s nima, aby nebyl vidět a rval si všechno do huby i s pytlíkem, jen aby nemusel někomu dát. Všimnul jsem si toho a podařilo se mi ukořistit pár brambůrek. Byl tak naštvanej, že mi pak nepozorovaně dal pár brambůrek do rukavice. Ještě pak v Ž. Brodě jsem vytahoval zbytky brambůrků, protože jsem si je pěkně narval do prstů. Z Jičína skoro až do Brodu jsme jeli bez zastávky a těsně před Brodem zastavuju (měl jsem absťák jako prase - už jsem nemohl dýchat) a abych nemusel zas poslouchat ty kecy, říkám že se musejí všichni povinně vycikat, protože na jarmarku nejsou záchody, nesežrali mi to a musel jsem si zas vyslechnout svý ! Dorazili jsme do Brodu a jdeme na gumu. Když jsme viděli o co jde, tak i Míra to vzdal a že do toho nesedne. Už jen pohled na tu konstrukci postavenou těsně u baráku, musel každého odradit (jenom Kukyho ne). Šel tedy shánět někoho, kdo tam s ním sedne. Jak nás nazval je jasný a po chvíli sehnal nějakýho holohlavýho ukrajince, kterej to risknul. Už když je tam uvazovali do tý koule, tak jsme si říkali, že Kukyho vidíme naposled, tak si ho ještě vyfotíme. Když se začali napínat ty dvě šprcky tak říkáme a je hotovo, Kuky skončí až na Pustinách před barákem. Pak to přišlo, představte si 30 m prak ! Už představa, že bych v tom seděl  způsobovala mdloby a kdybych tam opravdu sedl, tak potom už bych byl zralej pro zeťáka (je to funebrák). Dobře to dopadlo, párkrát se v luftě pohoupali a spustili je dolů. První jsem koukal, kde má Koukal nablito, neměl ! Což z něj udělalo hrdinu. Tahle 3 min. dlouhá sranda stála Kukyho 300 Kč !! Po tomto zážitku jsme se každý vydali k domovu a tím výlet končil.

Co říct o dnešku: jak by řekl Konis, hnusný vedro, parta nahovno, nuda, příště jedu zas

 

Giovany

Koleno v rozkroku

V podzámčí

S babičkou

Kuky v luftě