Textové pole:

Západní Čechy vyjížďka 11.– 13.6.2010

Byl již čas oběda a tak to Míra vzal do Litoměřic na náměstí, ale nějak jsme se neshodli, kam jít na oběd. Takže razíme dál s tím, že se stavíme v Zahrádkách. V Kravařích projíždíme kolem hospody a teprve po chvíli mi došlo, že je to bezva hospoda, kde perfektně vaří. Byl jsem tam totiž s Tomášem z Brodu. Osolil jsem to a předjel celou kolonu. V následující vesnici otáčíme a jedem zpátky do Kravař. Zaparkujem a já se jdu podívat dovnitř. Hospoda narvaná a nebyla šance sednout. Hladovej Fichťa už začínal být protivnej, jako monča v Chomutově. Bylo jasný, že musíme co nejdřív někde zastavit, kde dají Fichťovi najíst za málo peněz hodně jídla. Dohodli jsme se tedy zase na jiný hospodě než v Zahrádkách a to mezi Č.Lípou a Novým Borem. Maxi se už těšil domů na oběd, ale jel ještě s námi do tý hospody. Průser !!! Hotovky došli ! Fichťa zuří. Dali jsme si tedy smažáka, ale Fichťa to nevydržel, hodil Verču na hřbet a konstatováním „jedu se najíst“ kopnul do vrtule a byl v prdeli. Tady v hospodě se po kávě také trhli Míra s Květou, kteří ještě jeli někam poblíž na návštěvu a Maxík mazal konečně domů na gábl. Jak jsme se později dozvěděli, všechno mu doma sežrali.

Nakonec jsme do Tanvaldu dojeli já s Božkou a Konis s Mončou, Tridac pokračoval bez zastávka dále k domovu. Celou cestu domů mi vypověděli službu světla a jel jsem bez světel, takže mechanik MKT Konis uložil motorky a s Mončou a měřákem dojeli spravit mi motorku. Po hodině práce jsem byl opět za debila, protože potkávací nešli proto, že kdysi jsem měnil žárovku, ale narval jsem ji nějak blbě a teď povolila a u dálkových žárovka prdla. No vyslech jsem si svý, ale motorka zas svíti oběma světlomety. Takže konec, šlůs, hotovo, výkend zkončil a zítra do pracovního procesu. Zážitky nám nikdo nevezme, počasí bylo jak má být, měli jsme se jak prasata v žitě co více dodat ? Pokusím se ještě zavzpomínat na nějaký věci, který bych měl ještě na někoho napráskat. Vezmu to postupně:

Já s Božkou - tradičně nejspolehlivější, nejsympatičtější a nejzábavnější pár. Nic jsme netropili, nedělali ostudu a chovali se ukázněně. Bohužel funkce vedoucího mi nedovoluje chovat se nějak nepřístojně, protože by si mě přestali vážit a ve volbách bych nemusel uspět.

Monča: kromě toho co jsem už napsal se tentokráte chovala slušně a dokonce ani nemluvila moc sprostě. S čím nás kluky ale štvala bylo to, že holky měly záchod nahoře a kluci dole. Aby nemusela lítat nahoru, tak chodila na náš klučičí záchod a mi jsme vždycky po ní museli zvedat prkýnko.

Konis: jako vždy vopruz, absolutní nezájem na hradě Lokti, ale pobavili jsme se když líčil cestu z noční do Chomutova. Jinak si nevzpomínám na nic zvláštního.

Maxi: jako vždy nenápadný, nekonfliktní, neškodí, ale v hospodě se rozšoupl.

Mírokvět: srandičky, sladký to je jasný. Spát chodili dřív, aby něco stihli, než se jim do stanu nakvartýruje Monča. Tentokrát ani neprovedli nic, co by mi utkvělo v paměti.

Tridac: až po první noci všichni pochopili, proč jsme nemohli spát společně v baráku. Tridac si postavil stan mezi Fichťu a Boleslav. Ráno u snídaně měli Verča, Fichťa i Boleslav opuchlý oči a pořád zívali. Celou noc nezamhouřili oka. S Božkou jsme měli stan asi 200 m od Tridace a celou noc jsme čekali bouřku, protože pořád hřmělo. Z ptačí budky, která byla na Tridacem se odstěhovala celá ptačí rodinka, ráno jsem koukal, jak odnášejí i vejce. Proto jsme se v sobotu ožrali, abychom se alespoň jednu noc vyspali.

Boleslav: krom toho, že krade v hospodách ubrousky, jsme pomalu ani nevěděli, že tam je. Má sice BMW 750, ale hovno mu to jede. Pořád jsme na něj někde čekali. Pak jsme zjistili, že je to jednoválec, takže když to v něm bouchlo, tak kousek popojel a další tři doby tj. výfuk, sání a stlačení se musel odstrkávat, jinak to s ním šlo.

Fichťa a Verča: Konečně nesmrděl. Na cestě nám stačil, což mě u Jukiny překvapilo. Aby zabalil, potřeboval asi 70 m gumycuků a Verču posadil na spacáky. Dobrá rada pro všechny ! Nejezděte s ním nikam když je hladovej ! Verča spokojená, že se na chvíli trhla od dětí.

VFR s Maruškou: Tak tady to nemělo chybu. Obětaví a starostliví. Aby nebyla jen chvála, tak VFR nám lezl na nervy tím jak nemůže déle spát asi proto, že je důchodce a celý dny pospává a v 6 ráno se nám cáchá v bazénu u stanu a nahlas si prozpěvuje, takže všechny vzbudí. To Maruš, protože stále pracuje si pěkně pospí a neotravuje. Fakt je, že když už nás VFR vzbudí, tak nám alespoň uvaří kafe. Na snídani musíme počkat až vstane Maruš, protože to VFR neumí (je stejnej jako já).

 

Tak to už je opravdu všechno

 

Letos plánujeme ještě 6 víkendů do Nechranic a zveme všechny motorkáře z ČR ať se přidají, je to tam dobrý !

 

 

Mějte se a díky

 

Giovany