Motodědci jaro

6.6.2009

V pátek 5.6. mi volá Jarda z Úpice, že jede na Motodědky. Kouknu z okna a leje jako z konve, takže nic, nikam nejedu. Právě kvůli počasí jsme odpískali motobabky a tak se mi nechtělo jet ani na motodědky. V sobotu ráno piju kávu a koukám z okna. Svítilo slunce a to mě začalo nahlodávat. Mrknul jsem tedy na předpověď: přes den polojasno, přeháňky ojediněle a k večeru zataženo a déšť. Rozhodl jsem se, že zajedu pouze na čumendu a odpoledne rychle zpátky, zavolal jsem Jardovi, jak to tam vypadá. Říkám to Božce, vyslech jsem si, že jsem  prdlej . Preventivně jsem zabalil i stan, kdyby něco a vyrážím. Do Kostelce jsem dojel bez zabloudění kolem 10 hod. Setkal jsem se s Jardou,Oldou a Milanem a frčíme na kafe a řízek. Kafe bylo, ale řízek ne, tak jsem dal guláš (řízky byly v pátek). Jak jsme čekali a krandali dojížděli ostatní až nás bylo docela dost a dorazil i Honza z Krupky. Asi protože v loni přivezl dárek Božce a mě nic, tak tentokráte přivezl dárek pro mě: zapalovač na ZIP. Určitě nechtěl znova poslouchat ty kecy. Abych se revanšoval, věnoval jsem mu svůj velmi drahý doutník a mému zděšení jej přijal. Ve 14 hod byla naplánována vyjížďka a vypadalo to, že by jsme nemuseli zmoknout, takže razíme. Tentokráte nebyla kolona tak veliká, tak to docela šlo až na jednoho pitomce v plechovce, který na kruháku nevydržel a vecpal se dost brutálně mezi nás div že neporazil holku, která kruhák blokovala. Dojelo se do Vamberka, kde byla konečná a rozchod. Naše parta se rozhodla, že se ještě stavíme po cestě na zámku v Doudlebech, kde měl být sraz veteránů. Byly tam k vidění moc pěkný kousky, ale všem se nejvíc líbila modrá Aerovka, je na fotkách. Po prohlídce razíme zpět do kempu, bylo to kousek. Božka průběžně hlásila předpověď a upozornila mě, že bych měl vyrazit zpátky domů, abych dojel ještě v suchu. Protože jsem v kolektivu velice oblíben, tak mě všichni přemlouvali ať tam zůstanu. Honza měl zajištěno ubytování v nedalekém penzionu a přemluvil Jardu ať složí stan a jde s ním na penzion. Jak se později ukázalo bylo to prozřetelné. Řekl jsem si, že když nebudu spát ve stanu, tak bych mohl zůstat, vydal jsem se tedy s klukama do penzionu zajistit si ubytování. Problém byl, že nebylo místo, bylo plno. Honza měl dvoulůžkový pokoj s přistýlkou, ale už tam vzal Jardu. Protože jsem ale dal Honzovi pěknej dárek, tak se uvolil a že mě vezmou na přistýlku. Volám Božce, že zůstávám, zase jsem si vyslech že jsem podrazák, ale bylo rozhodnuto. Nakonec to dopadlo tak, že Honza s Jardou spali na gauči a já měl pro sebe manželskou postel. Motorky jsme uložili do kůlny a razíme za večerní zábavou. Na cestu jsme si s Honzou ještě dali doutníčka, protože jsem svého daroval jemu, tak mi nabídl svůj, ale byl takovej menší. Toho mýho si prý vychutná večer a taky se stalo. Prase bylo hotový, muzika se připravovala a tak nic nebránilo zábavě. Dáme večeři a hlavně konečně PIVO. Holkám bylo líto, že nepřijela taky Božka, protože místo ní mě museli hlídat abych se choval slušně (utři si nos, nepij tolik, odklepni si atd), takže jako by tam byla. Po večeři si Honza slavnostně zapálil darovaný doutník, no zapálil, ono to dost dobře nešlo, ale poradil jsem mu, že musí víc tahat, protože je to velký doutník. Po několika pokusech se mu to konečně podařilo. Párkrát potáhl a tvářil se jako by mu to nechutnalo ? Řekl jsem si, že neumí ocenit kvalitu (stejný jako já nerozeznám 50 letou vhisky od koňaku), ale určitě tomu přijde na chuť. Nepřišel ! Říká mi: zkus potáhnout, tak jsem zkusil, moc to nešlo, ale trochu kouře jsem vtáhnul. Lidi, to byl „HUMÁČ“ to se nedalo kouřit, takže skončil na tácku s hořticí. Pak to začalo, padali, a nejenom od Honzy, takový hlášky, jako za dobrotu na žebrotu, že jsem ho koupil od vietnamců ve slevě, a já nevím co ještě. Dobrou půlhodinu byla prča a zapojili se všichni. Teď jsem si říkal, že budu muset Honzovi ten zapalovač vrátit, za to co jsem mu provedl, ale nemusel jsem. Na moji omluvu dodávám, že ten zapalovač taky nehořel ! Dostal jsem ho bez benzinu, takže jsme si byli „fifty, fifty“ Když jsem mu pak nabídl, že mu přinesu pivo, tak se vyděsil a že si radši pro něj dojde sám.

Večer proběhl pak už v pohodě až na to, že asi hodinu lilo jako z konve a někde kolem jedné ráno jsem dorazil na pokoj. V 8 ráno vztyk, koupelna, zabalit a následovala snídaně na penzionu. Pak jdeme pro motorky do stodoly, jednu po druhé vytahujeme, nastartujeme a Jarda nic ! Nezbylo, než jeho indiana roztlačit (takhle to dopadá, když se někdo nestará o motku), to by se mi v životě nemohlo stát. Dorazili jsme do kempu, následovala ranní káva, pokec a nějaký to cígo a kolem 10 hod. razíme na cestu. Ještě před tím volala Božka, že to doma už nemůže vydržet a že mi pojede naproti. Rozhodl jsem se, že tedy pojedu s Jardou do Úpice a u něj doma se s Božkou setkáme. Dojeli jsme do Úpice dřív než Božka, tak jsem jí jel naproti a potkali jsme se v Trutnově. Otočil jsem a jeli jsme ještě k Jardovi na kafe. Cesta z Úpice probíhala v suchu, sem tam spadlo pár kapek. Stavili jsme se na oběd a poslední cígo bylo na mejtě pod Kořenovem. Kdybychom tu nezastavili, tak jsme dojeli domů úplně suchý, takhle jsme v Desné chytili pořádný slejvák, ale že jsme byli 3 km od domova, tak už to nevadilo. Oblečení vydrželo, takže jsme stejně byli suchý.

Řekl bych, že na to jak to ze začátku vypadalo, to dopadlo velice dobře

Giovany

Vyjížďka

Doudleby

Tady jsme spali

Azbestový doutník