Hřensko

4.7.2009

Odjezd v 8.00 ráno, čekám na Tridace a Kukyho. Tridac poslal SMS že zaspal, ale ať na něj počkáme, že se už řítí. Kuky dorazil asi v 8.15 a hned po něm Tridac. Oba jsem je zdrbal aby se konečně naučili znát hodiny a asi v 8.30 vyrážíme na Liberec, kde máme sraz s Mírou a Karym. Božka tentokráte nejela, neboť ochořela a nikdo další se neozval. V Bikers jsme se všichni setkali, Květa si zrovna koupila nový gatě na motorku a v 9.30 vyrážíme z Liberce, protože v 10.00 máme sraz s Pavlem VFR v Český Kamenici. Abychom to stihli, museli by jsme jet prům. rychlostí 250 Km/h. Myslel jsem, že to vydržím bez cíga až do Kamenice, ale na Práchni 7 Km před Kamenicí byl absťák už tak velikej, že kdybych nezastavil, nastala by zástava srdce. V 10.30 volám VFR že už tam budeme, ale nedovolal jsem se. Do Kamenice jsme dojeli asi v 10.45. VFR tam už byl, tak se mu jdu omluvit, že jsme přijeli pozdě, ale dozvěděl jsem se, že taky zrovna přijel. Došlo mu, že když MKT řekne že odjezd je např. v 8.00 tak se k tomu musí přičíst + 1 hod. takže nikdo nečekal. První cesta: Hřensko, kolonu vedu já, protože před měsícem jsem tam zrovna byl a cestu jsem si ještě pamatoval. Správně měl tomu velet VFR, jako místní, ale zjistili jsme, že to tam taky vůbec nezná. Vyjeli jsme nahoru nad Hřensko, teď si nevzpomenu jak se to tam jmenuje: nějaká Louka, tam jsme jen na parkovišti pokecali, ukázal jsem všem kudy pěšky na Pravčickou Bránu a kudy na lodičky a rozhodli jsme, že sjedeme dolů do Hřenska. Pro všechny, kteří by sem chtěli zajet jen taková poznámka: čevabčiči  stojí v restauraci 180,- Kč stejně jako guláš. Bylo jasný, že si tady nedáme ani kafe. Když jsme sjeli do Hřenska, tak byl Míra bez proudu. Hned jsme se začali všichni hádat, kdo vezme Květu jako ledvinku a kdo Míru. Protože ale Míra Květu nechtěl nikomu půjčit, tak začal hledat závadu. Pohled na Mírovu baterku byl hroznej - volný kontakty, zoxidovaný jako prase. Všichni jsme se divili, jak sem mohl vůbec dojet. Já mám motorku taky jako prase, ale tohle by se mi nikdy nemohlo stát. Kdyby to viděl Konis, klubový mechanik, tak by ho asi trefilo. Očistilo se a dotáhly kontakty a mohlo se jet dál. Projeli jsme Hřensko a razíme na Sněžník. Počasí paráda, svítí slunce a je teplo. Projedeme Děčínem a jedeme nahoru na Sněžník. Po cestě jsme narazili na hospodu, takže stop a jde se na oběd. Svítí slunce, sedíme venku všichni pohromadě, kromě Kukyho, který si opět odsedl. Kuky dává pouze polévku a hučí do servírky ať mu sežene tvrdý rohlík. Teprve poté se dozvídáme, že se vrátil z exotický dovolený a přivezl si sračku (né chřipku). Po obědě dorazíme na Sněžník. Je to placka (stolová hora) a nikde nic nevidíme. Na parkovišti nám obsluha říká, že jestli chceme něco vidět, musíme pěšky asi 1,5 km na rozhlednu. To se nám nechce, protože se začalo zase zatahovat, jedeme tedy dál, že se podíváme na Komáří Výšku. Přijíždíme do Libouchce a před náma černo, které nevěstilo nic dobrého. První kapky, stavíme u autobusový zastávky a hned na to se spustila průtrž. Vypadalo to , že jen tak nepřestane, tak se oblékáme do pláštěnek. Jediný kdo pláštěnku neměl, byl VFR. Nechtěli jsme strávit celý den v zastávce, tak po chvíli, kdy se déšť trochu zmírnil, vyrážíme. Asi po dvou Km bylo po dešti. Projedeme Krupkou a frčíme do kopce na vrchol. Nahoře krásný počasí, jdeme do triček, dáváme kávu a něco sladkého a pozorujeme okolí. Byl to velice zajímavý pohled, nikdy jsem něco podobného nezažil. Nejdřív jsme neviděli nic, protože dole byla mlha, nebo spíš nízká oblačnost. Během dvou minut vidíme Teplice a celé údolí, pěkný pohled. Další dvě minuty, nevidíme nic, za další dvě minuty se to zase zvedlo. Mraky šli nejdřív od západu, za 5 minut od jihu přímo na nás, za 5 minut ze severu a tak se to pořád točilo. Nad Teplicema slunce a nad Ústím blesky, pak zase obráceně, úchvatná podívaná. Vytvářely se během okamžiku mraky a vypadalo to jako tornáda v americe. Asi hodinku jsme vydrželi. Požádal jsem Tridace ať vyndá navigaci a najde trasu zpět přes Litoměřice, protože jsme nechtěli jet stejnou trasu. Chvilku s tím blbnul a pak že je to nejlepší přes Berlín a Waršavu. To jsme zamítli a pověřili jsme Míru ať nás vede, protože ten už v Litoměřicích jednou byl.Představa, že sjedeme dolů do těch bouřek nás donutila jít opět do nepromoků. V Krupce se loučíme s Pavlem VFR, protože jel na druhou stranu a letíme na Ústí. Nad náma neprší, před náma a za náma ano. Jedeme v mokru, ale ne v dešti. Chtěl jsem ten déšť dojet, abych konečně otestoval můj dva roky starý nepromok, ale nedaří se. Vůbec nevím, na co jsem jej kupoval, nechce ho někdo koupit ? V Ústí tečou proudy po silnici. Míra zastavuje u místních a ptá se na cestu a ty se divili, jak to, že jsme suchý ? Před chvílí prý byla průtrž s kroupama. Zase jsme o to přišli, jedeme dál a snažíme se dohnat mraky, který před náma stále unikají. Zastavili jsme v nějaký prdeli na rynku, kde byla asi nějaká slavnost, protože nám sdělují, ať dáme motorky kousek dál. Až po chvíli jsme zjistili, že to je ČT, která tu natáčela nějakou pohádku. Chvíli pozorujeme filmaře a čekáme, až dojde déšť za náma k nám, protože ten před náma jsme nemohli dostihnout. Normálně ta mrcha se nám vyhnula, pršelo vedle nás. Tak teda jedem dál na Zahrádky, Zákupy, Mimoň atd. V Zahrádkách se nám ztratil Kary, tak na něj prdíme a jedem tankovat do Zákup. Když dorazíme na pumpu, tak Kary už má natankováno, kde se tam vzal nikdo neví. Tady jsme se s ním rozloučili, protože chtěl jet ještě do pekel. Tridac musel pěkně smrdět, protože jeho nepromok za 180 kč byl na povrchu suchý, ale vespod mokrej. Říkali jsme mu, že mohl říct a že by jsme mu zastavili ale tím to prý nebylo protože byl mokrej i na břiše. Stejně jsme si mysleli že kecá, protože když je v trenkách nasměrovanej nahoru, tak má člověk pak mokrý i břicho. Kuky prohlásil, že potápěči to taky tak dělají. Malé občerstvení a jedeme dál. Ještě dvě zastávky a jsme v 7 večer doma suchý. Pak mi přišla SMS od VFR, že dorazil domů mokrej jak vodník, protože z Litvínova chytil slejvák. Bylo to jasný proč on zmokl a my ne, na rozdíl od nás neměl nepromok. Pavle prodám ti ho, mě je k prdu…

Výlet se opět vyvedl a jak je zde vidět, pokud pojedete se mnou, můžeme vyrazit i když je předpověď na nic. Dva roky jezdím každý víkend a ještě jsem nezmokl v pravém slova smyslu.

Najeto: 360 Km v naprosté pohodě.

Giovany

Sraz v Liberci

V Hřensku

Bordelář Míra

Komáří Výška