Nabitý víkend

1. - 3.5.2009

V pátek 1.5. volá Herkul: pojedem se někam projet, že naložil kamion a v sobotu razí Itálii. Přijel tedy s Romčou a razíme do Hrádku se podívat na sraz, samozřejmě i s Božkou. Takže jsme udělali nějakých 120 Km. Druhý den v sobotu byl naplánován výjezd původně do Mělníka na akci Motomadmen, ale z toho sešlo, protože nás trochu rozladila zpráva na jejich stránkách. Chtěli jsme se setkat s naším novým kamarádem z Chomutova, tak místo v Mělníce jsme si dali spicha v Doksech. Vyjeli jsme asi v 8.00 z Tanvaldu a VFR asi v 8.30 z Chomutova. Sraz byl dohodnut v 10.30 v Doksech. VFR to měl podstatně dál a v 10.30 již stepoval v Doksech, kdežto my to stihli pouze do Mimoně. Zase to všichni sváděj na mě, to kvůli kouření. V Mimoni na pumpě dáváme kafe a volám VFR ať přijede za náma. Za chvilku tam byl, ještě než jsme dopili kafe. Takže jsme se seznámili, to víte důchodce, starší než já a od této chvíle byla moje autorita v čudu. Holky samozřejmě  obdivovali jak hezky vypadá na svůj věk a místo aby se točili kolem mě, tak se věnovali jemu. Musím ač nerad podotknout, že opravdu na svůj věk je to čiperný stařešina. Za chvíli vyrážíme směr Staré Splavy na oběd do známé hospody. Nadlábli jsme se a pokračovalo seznamování, tahání různých intimností jako např. jak je možný, že starý dědula si koupí takový brko, jaký bere prášky, co ho bolí, kolik má peněz apod. prostě fundovaná debata, aby i mladý věděli co je čeká. Takže po obědě jsme se dohodli, že kafe dáme na Bezdězu. Razíme tedy na Bezděz, kde nejdřív po nás chtěli parkovné, ale když jsem řekl že se nahoru nepotáhnu a že jdeme jen do hospody na kafe, tak nás pustili i s motorkama. Bylo plno a nejdřív nás nechtěli obsloužit venku, poslali jsme tam tedy Božku a ta vždycky všechno zařídí, takže nám kafe přinesli ven. Na chvíli jsem měl holky sám pro sebe, protože VFR s Konisem řešili nějaké technické záležitosti kolem motorek. Asi po půl hodině razíme na Mladou Boleslav, kde Konis naplánoval povinnou prohlídku muzea škodovky (on to naplánoval, ale lístky jsme si museli koupit za svý !!!). Takže do recepce jsme naházeli naši výbavu, abychom ji nemuseli tahat a jdem obdivovat exponáty. U starých aut jsme nostalgicky vzpomínali s VFR na své mládí a zkušenosti s některými vystavovanými modely, kdežto mládí jsme nemohli odtrhnout od závodních speciálů. Milionkrát jsem jel okolo, ale nikdy jsem v tom muzeu nebyl, takže teď mám splněno. Monika byla pověřena focením exponátů, abych já se mohl pouze kochat. Představte si, že se tam nesmělo kouřit a při tom v každým autě byl popelník ! Začali jsme s holkama pociťovat nevolnost a bylo nutné doplnit nikotinové protilátky, začali jsme tedy hledat východ. Bože to byla úleva když jsme venku mohli píchnout cigáro do obličeje. Poseděli jsme venku s pány Laurinem a Klementem, rozebírali dnešní den a připravovali se na odjezd domů. Nastalo srdcervoucí loučení s naším novým kamarádem, samozřejmě že já zkušený motorkář jsem mu udílel rady ať jede opatrně, dodržuje předpisy, včas reaguje (vzhledem k věku), abychom se ve zdraví mohli setkat na motobabkách (evidentně si z toho nic nedělal), jako bych házel hrách na zeď, protože jsme seděli v Sobotce na kafi a VFR už psal, že je doma. Faktem je to, že my než dáme dvě cigára, tak on má 50 Km za sebou (s náma ale musel dodržovat nikotinové přestávky - nemyslím, že by mu to ale vadilo). Jak už jsem psal vyrážíme společně směr Jičín kde na konci Boleslavy se VFR trhnul a odbočil na dálnici na Prahu. Začudilo se mu od zadního kola a už jsme ho neviděli. Za Boleslaví zastavujeme u pumpy, musel jsem smýt centimetrovou vrstvu rozmlácených much z helmy a Konis s Mončou krmily svoje miláčky. Další zastávka v Sobotce na náměstí, páté kafe a pito a navečer dorážíme domů. Tradiční ukončení v autoškole a poslední kafe a najednou se objevil Jirka Koukal na simsonu (asi jel z hospody), jestli zejtra někam nepojedem ! No blázen copak můžeme být celý svátky na motorce ? Musíme taky něco dělat doma no né ? V neděli nechává Konis vzkaz, že odpoledne pojedem s Jirkou tedy na kafe do Pekelnejch, no řekněte, co jsem měl dělat ? Kluci slíbili, že na podzim mě s tím dřevem na zimu pomůžou, už ho řežu celý duben a ještě nemám ani polínko. Tak jsme si dali včerejší trasu ještě jednou, ale už bez muzea. Nalítali jsme za výkend 480 Km !!! Končilo se tentokráte u Jirky s tím, že až dojedem, tak naložíme holky, které tentokráte s náma nebyli a jedem na ukončení vyjížďky na Pustiny. Místo aby bylo už vše připravené a na stole, tak jsme museli čekat až Jirka roztopí krb urožní ražniči, slaninu a uzenky. Všichni už začínají remcat, že by jsme měli ukončovat buď u Míry, nebo u Jirky !!! Musím taky pochválit paní domácí i dceru, které se nám věnovali s příkladnou péčí a byli ochotné poslouchat ty naše kecy. Výlet se tedy opět vydařil, včetně jeho zakončení.

 

Giovany

Pavel VFR

Ve Starých Splavech

Na Bezdězu

U Jirky závěrečná