8.8.2008 Máme zabaleno a vyrážíme s Božkou do Prahy, kde přespíme u Honzy a ráno odjíždíme směr Rakousko. Samozřejmě, že se těšíme jak si oddychneme od práce a uvidíme zas něco zajímavého. Už jsem v Alpách na motorce byl a je to opravdu zážitek.

9.8.2008 ráno vytahujeme motorky z garáže a drobně prší, takže jdeme do pláštěnek. Rozloučíme se s příbuznejma a jedem směr Dolní Dvořiště. Na dálnici z Prahy dotankujeme dáme kávu a pokračujeme dále. Celou cestu drobně prší, ale jde to, díky pláštěnkám jsme v suchu. Někde u Kaplice zastavujeme u pumpy, cigáro a kafčo, Božka zjišťuje, že má vlhko v botách, takže výměna ponožek a od pumpaře dostala celou roli balící fólie. Omotala si tedy ponožky fólií a bylo po problému. V tuto dobu začalo ale prosvítat modré nebe a bylo po dešti. Nohy zůstali ale stejně zabalený ve fólii, protože jsou lepší smradlavý nohy v suchu, než voňavý v mokru. Kousek za pumpou jsme se stavili na oběd v docela pěkný restauraci, fajnově jsme se nadlabali a hlavně uložili jsme pláštěnky, neboť svítilo slunce a bylo krásně teplo. Od této chvíle jízda naprosto pohodová. Překročili jsme hranice Vyšší Brod a po  okreskách razíme směr Linz. Z Lince po dálnici směr Salzburg, kde Honza zajistil přenocování u svého kamaráda Igora. Přijeli jsme asi kolem 17 té hodiny na místo, seznámili se s Igorem a uložili motorky do garáže. Igor nastupoval v 11 večer do práce, takže jsme měli jeho byt k dispozici. Převlíkli jsme se a razíme do večerního Salzburku, Igor dělá průvodce a obdivovali jsme jeho znalosti. Je to nádherný město a hlavně večer má své.kouzlo. Skončili jsme v zahradní restauraci na večeři, přijatelný ceny a dobré jídlo. Asi v 11 hod se vracíme už bez Igora domů a jdeme do pelechu, ráno vstáváme už v 7 hodin.

10.8.2008 ráno v 7 hod. vstáváme,hygiena, kafe, cigáro. Věci necháváme u Igora, bereme jen to nejnutnější a plán dnešní trasy: Ledová jeskyně.  Cca: 30 Km jižně od Salzburgu po perfektních silnicích s množstvím zatáček projíždíme nádherným údolím a začínáme stoupat vzhůru. Zastavujeme pod hradem „Hohewerfen“, povinné cigáro a nasedáme. Musíme hrad objet a pak začínáme stoupat úzkou silnicí po stěně hory „Bleikogel“ (2412 m.n.m) Zhruba 1500 m.n.m dorážíme na parkoviště, kde necháváme motky a pěšky stoupáme asi 1 km k lanovce. U lanovky v bufetu něco zakousnem a s Božkou se rozmýšlíme, zda vůbec do té lanovky nastoupíme. Lanovka stoupá cca: 500 m kolmo podél stěny no hrozný pocit, ale vlezli jsme tam. Po pár min. stresu jsme nahoře a musíme se vydýchat s cigárem, protože tam byl už řídký vzduch. Jsme 2000 m.n.m a odsud opět pěšky asi 1 km stoupáme ke vchodu do jeskyně „Icereassonwelt“ Klikatá cesta podloubím, no nádhera až na to, že to bylo do kopce, takže Božka a já problém s dechem, cigáro jsme si radši nedali. Nesmělo se fotit, takže fotky z jeskyně nejsou. Vytvořili jsme skupinu asi 25 lidí, vyfasovali jsme staré „karbitky“ aby bylo něco vidět, protože tan není žádné el. osvětlení a lezem dovnitř. Čekali jsme něco podobného jako u nás krápníkové jeskyně, ale omyl. Údajně je to největší ledová jeskyně na světě, stálá teplota 0 stupňů, takže moto oblečení se hodilo. Jeskyně má 4 km ale přístupný byl asi 1 km a představte si, že tam byly schody ! (zlatej Dobrošov !!!!) 750 schodů nahoru a to samý dolů. Kdybych to byl býval věděl, tak jsem tam nechodil. Musím ale říct, že to stálo za to. Je to vlastně ledovec ve vnitřku hory, vytváří různé tvary a vy stoupáte až na jeho vrchol. Při osvětlení karbitkama, nádhera, až na ty schody ovšem (chtělo by to výtah). Po vyčerpávající prohlídce se vracíme zpět k lanovce a lanovkou do základního tábora (zase jsme s Božkou trpěli). Sešli jsme na parkoviště, motky nikdo neukrad, takže se vracíme kolem 1 hod. zpět do Salzburku pro věci. Igor nám udělal kafe, chvíli jsme pokecali a razíme dál směr Insbruck do Alpbachu, kde jsme měli zajištěno ubytování na celou dobu pobytu.

11.8.2008 ráno v 6 hod. vstáváme,hygiena, kafe, cigáro. Čeká nás Grossglockner, chceme tam být brzo, kvůli provozu. Ujeli cca: 100 km a jsme u vjezdu Hochalpenstrase. V hospodě dáme občerstvení a po zakoupení vstupenky 18 euro vyrážíme na slavnou cestu. Musím říct, že předčila všechna naše očekávání. Kdo jste tam nebyl, tak upozorňuji, že takovou krajinou jste v životě nejeli, je to opravdu zážitek. Ti, co tam byli ví o čem mluvím. Průběžně jsme zastavovali na zajímavých místech a kochali se alpskými velikány. Několikrát jsme si už mysleli že vidíme Grossglockner, ale Honza nás vždy vyvedl z omylu. První delší zastávka byla na Edelweisspitze, bylo to náročný, ale vyjeli jsme až nahoru včetně Božky. Nádherná panoramata a docela tam fučelo i když bylo nádherný počasí. Pokračujeme dále přes dva tunely a jsme na Grossglockneru. Jediný co trošku kazilo dojem bylo strašné množství lidí, ale i tak prostě nádhera. Nějakou dobu jsme pobyli nahoře a čekali jestli uvidíme vrchol který byl v mracích—nedočkali jsme se, ale vůbec to nevadilo. Po půl hodině vyrážíme zpět a na radu Honzy zastavujeme zhruba v polovině trasy v hospodě na jídlo. Poprvé v životě jsem jedl polévku příborem, uvidíte na fotkách. Když jsme dojeli až dolů, tak jsme s Božkou mysleli, že nám prasknou bubínky v uších, byl to moc rychlý sešup a nějak jsme se nestihli aklimatizovat. Honza jako profesionální alpinista takové problémy neměl, ale upozorňuji vás, že je to hodně nepříjemný a trvalo to asi hodinu. Čekalo nás znovu 100 Km do bydliště, tak s několika přestávkami dorážíme domů, utahaný, ale s nádhernými pocity. Převlíkli jsme se a vyrážíme v Alpbachu do picerky. Asi v 11 večer jdeme na kutě protože ráno vyrážíme na vodopády.

12.8.2008 dnes jsou v plánu vodopády a piknik v přírodě. Nakoupili jsme v supermarketu, vařič a vše ostatní jsme měli a vyrážíme. Vše je v naprosté pohodě, perfektní počasí. Sjedeme z hlavní na motorkářskou trasu a s Honzou jedeme napřed, abychom mohli zas udělat nějaké akční fotky jak Božka projíždí zatáčky. Dělali jsme to tak pořád, že jsme někdy vyrazili dopředu a Božku jsme nechali ať si jede opatrně podle svého, pak jsme na ni vždycky počkali a fotili. Předjeli jsme pár aut a jeden traktor a pak asi po pěti Km zastavujeme na místě kde by mohli být pěkný fotky. Připravili jsme video, zamířili ho na zatáčky a čekáme na Božku. Projelo pár aut, ale Božka nikde. Říkali jsme si, že asi jede za tím traktorem a bojí se předjet, takže jsme pořád čekali. Pak u nás zastavilo jedno auto a ptali se, jestli na někoho nečekáme, že asi 5 Km zpátky se stala nehoda s motorkou. Honza se zeptal jestli ta motorka byla modrá ? Prý ano ! Oběma nám zatrnulo, okamžitě jsme nasedli a hnali jsme zpátky. Když jsme dorazili na místo, tak by se ve mně krve nedořezal. Z místa právě odjížděl ten proklatej traktor a to asi bylo jeho štěstí, protože kdyby tam byl ten řidič až bych se vzpamatoval, tak by asi vezli do špitálu i jeho. Božka již byla v sanitě, kde se jí záchranáři věnovali a policie už měla vše označené a proto poslala traktor pryč aby uvolnili cestu. Motali jsme se kolem sanity a chtěli vědět, jak na tom Božka je, jenomže se věnovali jí a né nám. Honza zatím vyřizoval věci s policií a s pojišťovnou, já jsme tam byl víceméně k prdu. Po chvíli přilétl vrtulník a záchranáři odvezli Božku k němu, naložili jí a vrátili se. Pak teprve nám poskytli informace, jak na tom Božka je. Do té doby jsem byl rozklepanej jak ratlík, že jsem nebyl schopen vyplnit ani dotazník pro záchranáře a musel to udělat Honza. Velice ochotně a trpělivě nám popsali jak na tom Božka je a ubezpečili nás, že je na tom velice dobře. Ptal jsem se proč tedy ten vrtulník ? Důvod: nechtěli riskovat, kvůli varfarinu, který Božka bere. Až po tom jsem se trochu uklidnil.

Musím říci, že přístup záchranářů i policie k nám se vůbec nedá srovnat s tím jak by v této situaci postupovali čeští policajti a záchranáři. Co se říká o rakouské polici, že je nekompromisní a já nevím co všechno, tak po této zkušenosti měním názor. Jestli jsou tvrdí když uděláte průser, tak s tím souhlasím že vás sejmou, ale když je potřeba pomoci tak to udělají a nepotřebují to mít napsáno na autech jako ti naši pitomci. Jednali jsme s nima ještě druhý den u nich a přístup: žádná arogance, buzerace a nadřazování tak jako u nás, dost mě to překvapilo proto o tom takto píšu. Vrátím se ještě k Božce. Když se vše vyřešilo s policií a záchranáři a řekli kam ji odvezli, musel jsem se ještě vydejchat a vyrazili jsme za ní asi 50 Km do Insbruku. Pustili nás dovnitř a ještě jsme čekali, než jí dodělají všechna vyšetření včetně tomografu. Potom nás teprve k ní pustili. Bylo mi divně když jsem jí viděl, ale přišla ohromná úleva, Božka komunikovala, sice se nemohla hýbat, ale byla relativně v pořádku. Honza překládal co říkal doktor a já se uklidňoval. Nikomu z vás bych toto nepřál zažít, samozřejmě bylo po dovolený. Druhý den jsme s Honzou jeli vypůjčeným autem pro motorku a teprve teď jsem koukal co se stalo s motkou, předtím mě to vůbec nezajímalo. Není moc rozbitá a teprve teď jsme nafotili čáry na silnici a rekonstruovali, jak se to asi stalo. Všichni víme, jak je Božka opatrná, takže nepředjížděla jako my s Honzou v zatáčkách, ale počkala si na bezpečné místo, kde lze bezpečně předjíždět. Krásná rovinka, přehledný úsek bez jediné křižovatky. Takže začala předjíždět a zrychlovat, pak traktor přejel doleva do protisměru a Božku tím zavřel. Nebylo kam uhnout, protože vlevo byl chodník s obrubníkem, takže reakce brzdy, udělal bych asi to samý. Šlajfy Božka ale neustála a plácla sebou, takže do traktoru zřejmě nenarazila o tom svědčí motorka. Kdyby ten pitomec kouknul do zrcátka a hlavně odbočoval tak jak se má, tzn. ze svého pruhu, tak se toto nestalo. Hlavně se vůbec nedalo předpokládat, že vůbec bude odbočovat, protože tam nebyla žádná křižovatka, ale zajížděl někam mezi baráky. Mě nejvíc zaráží to najetí do protisměru, sedět v tom traktoru, tak mě tohle ani nenapadne, vždyť bych to nevytočil ? Nechápu to. Na mě to působí skoro jako úmysl toho pitomce.

Nejlepší dovolená v našem životě, změněná během chvilky v horor. Zaplať pánbůh, ale že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Božka není zatrpklá a to jestli sedne znova na motorku se uvidí časem, ale po pravdě, budu mít o ní strach i já. V plánu jsme měli do konce dovolený absolvovat zmíněné vodopády, pak Brennerský průsmyk na který jsme se už jenom s Honzou jeli ještě podívat, protože se mi nechtělo celý den být doma a žrát se. Pak měl následovat Brixen v Itálii a Lago Di Garda a pak dva dny domů do Čech.

Závěrem dobré rady po naší zkušenosti:

1 mějte v pořádku pojištění - evropskou kartičku vaší ZP z které bylo hrazeno ošetření, převoz vrtulníkem a pobyt v jednom z nejlépe vybavených špitálů v Evropě.

2 Cestovní připojištění z kterého byl hrazen převoz Božky z Rakouska do Čech (toto vaše ZP neplatí) a dále pojišťovna okamžitě zajistila Božce tlumočnici do špitálu, takže mohla komunikovat s lékaři.

3 Připojištění asistenčních služeb (to jsme bohužel neměli) byl by hrazen převoz motorky do Čech o to by se postarala pojišťovna, takhle jsme převoz hradili ze svého (3.000,- Kč)

4 Samozřejmě všechny nutné doklady: ŘP, TP, pas nebo občanku (ale chtěli po nás pasy !, takže radši pas) a hlavně ZELENOU KARTU (zákonné pojištění)

Zkušenosti s pojišťovnou (Kooperativa):

Hned na místě nehody jsme volali na číslo uvedené na kartičce a sdělili jsme co se stalo. Nahlásili jsme číslo pojistné smlouvy a řekli kam Božku odvezli. Bylo nám sděleno, že vše je v pořádku a tímto okamžikem vše přebírá pojišťovna, o nic jsme se nemuseli starat. Spojili se se špitálem, dodali tlumočnici a zařídili odvoz z Rakouska a to vše bez nás, vše si pojišťovna organizovala se špitálem a pouze nás informovali co se děje. Výjimečně mě to překvapilo po zkušenostech s pojišťovnama. Pouze pro představu: helikoptéra 3.000 euro a to nevím co stálo vše ostatní (nedoplatili by jsme se).

Božka i motorka jsou doma, relativně oba v pořádku a teď už se musejí oba jenom spravit.

Teď už jen čekáme na výsledek vyšetřování rakouské policie, aby určila viníka nehody. V případě, že viníkem bude traktor, veškeré náklady a škody dostaneme zaplacený. V opačném případě máme smůlu. Uvidíme ! Škody nejsou zas tak veliké, hlavně že Božka je v cajku. Tak to je velice stručně popsána naše dovolená. Nádhera a šok.

Přál bych všem zažít to co jsme zažili my až na tu kolizi. Alpy jsou nádherný a jízda na motorce v Alpách je něco úplně jiného, než v autě, prostě zážitek a není to jenom Grossglockner….

Alpy foto: zde                          Grossglockner foto: zde